Текст и перевод песни Wabi Danek - Tři Patra Smutku

Tři Patra Smutku

Paní Nováková v prvním patře
Každý ráno krmí starou kočku,
Pak ji nosí parkem v náručí
A potichu jí brouká do spaní,
Obě jsou si děsně podobný,
Jenže ta kočka má nos jako vločku,
Obě žijou jenom tak,
Oběma už ujel vlak,
Obě mají už život za sebou
A na světě už vůbec nic je nezajímá,
Krom tý druhý.

O dvě patra vejš v tom bytě,
Co má na dveřích vizitku Karel Klíma,
žije pan učitel v penzi
Se svou sbírkou brouků, much a motýlů,
Celý nocí sedí nad krabicí,
Kromě hmyzu nic ho nezajímá,
Celý dny pak prodřímá s přivřenejma očima,
Těší se, až přijde večer,
Zase zasedne si nad krabicí much a brouků zaprášenou.

Patro níž pod panem učitelem
žije v malým bytě paní Malá,
Stěny, co maj' k sobě sakra blízko,
Sedm let užtvoří její svět,
Sedm let už uplynulo
Od tý doby, co se naposledy smála,
Zpaměti zná celej strop,
Chodník plnej cizích stop,
Spousta lidí tudy prochází
A nikdo z nich se u té paní nezastaví ani chvíli.

Jedno ale mají společný
Všichni ti lidé v tomhle smutném domě:
Celý tejdny skoro nejedí,
Jen aby mohli děti přivítat,
A když děti nemaj' před vejplatou
Ani floka, potom přijdou skromně,
Na zdraví se pozeptat,
Předvést tuzexovej šat,
Pumpnout tátu nebo mámu
O tři stovky nebo ještě o víc a jet domů novým fárem.

Three Floors of Sorrow

Mrs. Nováková on the first floor
Every morning she feeds her old cat,
Then she carries it through the park in her arms
And softly hums to it to sleep,
They both look awfully alike,
Only the cat has a nose like a snowflake,
They both live just like that,
The train has already left for both of them,
They both have their life behind them
And nothing in the world interests them anymore,
Apart from each other.

Two floors up in that apartment,
Which has a business card on the door Karel Klíma,
lives a retired schoolteacher
With his collection of beetles, flies and butterflies,
He sits over a box all night long,
Nothing interests him except bugs,
He then dozes off the whole day with his eyes half-closed,
He looks forward to the evening,
He will sit down again over the dusty box of flies and beetles.

A floor below the schoolteacher
lives Mrs. Malá in a small apartment,
The walls, which are damned close to each other,
Have been her world for seven years,
Seven years have already passed
From the time she last laughed,
She knows the whole ceiling by heart,
The sidewalk full of strangers' footsteps,
A lot of people pass through here
And none of them stop at that lady's for even a moment.

There is one thing in common, though
For all those people in this sad house:
They hardly eat for weeks,
Just so they can welcome their children,
And when the children have no money
Before payday, then they come modestly,
To inquire about their health,
To show off a boutique dress,
To milk dad or mom
For three hundred or even more and go home in a new car.