Текст и перевод песни Xindl X - Můj Cíl

Můj Cíl

Ráno jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem tvorem
Co má stejnej osud se svým podpisovým vzorem
Jsem uznávanej, jen když jsem stejnej jako vždycky
Není čas a místo na ňáký úpravy kosmetický
Jsem, co jsem, protože si myslím, že to jsem
Taženej vlastním patosem, svým egem unesen
Nemožnost evoluce svázala mi ruce
A podvázala chámovody
Hody, hody, hraju pořád stejný doprovody
I když k jinejm písním
Kdo to moji duši tísní?
Jsem to já, svázanej vlastníma pravidlama
Jsem státní fond na podporu zachování sebe sama
Plazím se k zítřku po kolejích svýho včerejšího dne
Jak to se mnou jenom dopadne
Chci bejt tak moc sám sebou, až nejsem vůbec nikým
Jenom jménem, na který radši zapomenem
Abych zůstal nej
Zůstávám furt stejnej
A musím hrát
Že jsem rád
Kým jsem byl
To je můj cíl
Ráno jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem tvorem
Co si prolez až do krku svým řitním otvorem
Jsem středem svýho vesmíru a odpočívám v míru
Když ze svý esence pletu si pohřební věnce
Jsem svojí determinantou, svým obzorem
Vklíněnou do forem mejch pochybnejch a pokřivenejch norem
Jsem svůj homo faber
Říkám si: "No tak, Ondro, zaber!"
Kliknu na ikonu na netu, najdu si planetu
Až svou samotu neunesu, na ní se přenesu
Založím zcela novou kolonii Ondřejů Ládků
A naprogramuju jim život, co se vejde na pár řádků
Bez možnosti něco měnit, jen na sebe se cenit, do zrcadla se křenit
Odraz se směje odrazu odraženýmu od odrazu
Nálada je na bodě mrazu
Abych zůstal nej
Zůstávám furt stejnej
A musím hrát
Že jsem rád
Kým jsem byl
To je můj cíl
Tak vezmi mý touhy a upleť z nich bič
I když zapráskáš, bude to pryč
Když ideály se pálí necítím ten dým
Co stoupá z hranice od svědomím mým
Ruku mi dej, já vezmu si prst
Stačí mi málo, jen malej kus
Nač bych měl růst, když mi půst zaručí
Že jsem intenzivně populární, prostě In
Jsem v prdeli, založenej do análu
Nejsem nic jinýho než návod ke čtení manuálu
Výsledek genetický desinformace
Vzniklej stálým působením adorace vlastní práce
Jenže v tomhle světě samejch Ondřejů
Si ruce těžko ohřeju, těžko pookřeju
Vnitřní samota si mě na prst namotá
Ráno se budím s otázkou? "Kam jsem to dotáh?"

My Goal

I woke up this morning, realized I'm a creature
Sharing the same fate as my signature feature
I'm only accepted when I'm the same as always
No time or place for cosmetic alterations, no ways
I am what I am, because I think that's who I am
Dragged by my own pathos, kidnapped by my ego, ma'am
The impossibility of evolution has bound my hands
And tied up my boorish glands
Feast, feast, I keep playing the same accompaniments
Even to different songs
Who is it that oppresses my soul with prongs?
It's me, bound by my own rules, my own throngs
I'm a state fund for the preservation of myself, it prolongs
I crawl towards tomorrow on the tracks of my yesterday's day
How will this all end up, I pray?
I want to be so much myself, that I'm nobody at all
Just a name we'd rather forget, let it fall
To remain the best
I remain the same, I confess
And I have to act
Like I'm glad
Who I was
That's my goal, because...
I woke up this morning, realized I'm a creature
Who crawled up to his neck through his own rectal feature
I'm the center of my universe and I rest in peace
When from my essence I weave funeral wreaths
I am my own determinant, my own horizon
Wedged into the molds of my dubious and warped norms, arisen
I am my own homo faber
I tell myself: "Come on, Ondro, grab her!"
I click on an icon on the net, I find a planet
When I can't bear my loneliness, I'll transfer to it
I'll establish a brand new colony of Ondřej Ládeks
And program them a life that fits in a few lines, no specs
Without the possibility of changing anything, just valuing themselves, grinning in the mirror, to flex
The reflection laughs at the reflection reflected from the reflection
The mood is at freezing point, no deflection
To remain the best
I remain the same, I confess
And I have to act
Like I'm glad
Who I was
That's my goal, because...
So take my desires and weave them into a whip
Even if you crack it, it will disappear in a blip
When ideals burn, I don't feel the smoke
That rises from the border with my conscience, it's a joke
Give me your hand, I'll take your finger
A little is enough, just a small sliver
Why should I grow when fasting guarantees
That I'm intensely popular, simply In
I'm fucked, founded in the anal
I'm nothing more than a guide to reading the manual
The result of genetic disinformation
Created by the constant adoration of my own work, a fixation
But in this world of Ondřejs
I can hardly warm my hands, hardly find my own ways
Inner loneliness wraps me around its finger
I wake up in the morning with the question: "How far have I come, I linger?"