Текст песни Dest, vuz a plac - Daniel Hůlka

Mrak černých vran na město klade zvláštní stín.
A s ním i strach, ten kdo dřív jen klel, se modlí.
Kdosi se v přítmí skryl, měl nůž,
Jeden muž, jenž zákon ctil, tiše k zemi pad
A tu noc ho pryč vez vůz.
Vůz máčel déšť a zněl jen zvon a v dálce kříž.
Vůz táh jen kůň, vez náklad svůj ke kříži blíž.
Déšť, vůz a pláč, slévá se v tmách,
Slévá se dál, ve vzpomínkách.
Vůz blátem jel, když míjel strom, jen kluk tam stál,
Kůň táh ten vůz, déšť větve rval a kluk se bál.
Déšť, vůz a pláč, slévá se v tmách,
žal vítr svál, kluk stál tam dál.
Za tou zdí dám v kámen vepsat,
Hájil právo, zákon a čest,
Jistě bůh se zmýlil, proč mi tátu bral,
Jak mizel mrak u těch bran, mizel v dálce i ten vůz.
Vůz blátem jel, když míjel strom, jen kluk tam stál,
Kůň táh ten vůz, déšť větve rval a kluk se bál.
Déšť, vůz a pláč, slévá se v tmách,
žal vítr svál, kluk stál tam dál.