Paroles et traduction BPM - Kavárenský anonym

Kavárenský anonym

Uprostřed studený kavárny líně vlhnou dny,
Tady se míjíme s přílivy viny.
Nazelenalá zeď je promítačka okamžiků,
Světlo promítá servírku jako černou kočku.
Podlitý oči, silný kafe, horkej chod dechů
Podvečerních oddechů dámiček s Portskym.
V popelavym stínu, kde vybledly malby,
Malujem za sny, rozlámaný volby.
Příběhy totiž ležej všude kolem,
Zastrčený stůl v rohu s anonymem.
Ten po kapsách nosí tajemství, v deníku život,
U stolu mu kromě samoty už zbylo jenom pivo.
Dekory promotory na židlích jsou laciný,
Radši je zasedly dvě manekýny lascivní.
Lomíš ruce nad mym cynismem, přitom jsi sám.
Na povrch Vlasta Burian, v očích střepy mám.

Úsměvy, povzdechy, tak nějak vlhký zdi.
Býváme tu často, chcem zahnat špatný sny.
Úšklebky, výkřiky, ptáš se: "Kdo jsme my?".
Odcházíme k ránu, chcem zapsat příběhy.

Úsměvy, povzdechy, tak nějak vlhký zdi.
Býváme tu často, chcem zahnat špatný sny.
Úšklebky, výkřiky, ptáš se: "Kdo jsme my?".
Odcházíme k ránu, chcem zapsat příběhy.

Doma jenom přespíš zbytečný proto topit,
Půjdeš radši do kavárny z kapes drobný propít.
Lidi tě plně nechápou a ty nechápeš je,
Proč jdou životem jak herci podle scénáře.
A proto se tě ptám, co je ten boží plán.
Na jedný straně ovce, na druhý Čingischán.
Dřív jsi míval elán, tahal jsi pravdy z knížek.
Život ti přišláp pedál a ty už dávno víš že.
Nejsme z generace kytek
To co žijem vystihuje smích
A náhlá špína slz z rozmazanejch šminek
Sedí nás tu víc, co pijem vlažný presso,
Nevyšla nám důvěra ve falešný eso.
A s přibývajícím časem jseš jako Majakovsky
Panák tam, facka sem, prej osud hraje v kostky.
Každej má vlastní story, něco na srdci.
Básník naslouchá a zbytek jsou poradci.

Úsměvy, povzdechy, tak nějak vlhký zdi.
Býváme tu často, chcem zahnat špatný sny.
Úšklebky, výkřiky, ptáš se: "Kdo jsme my?".
Odcházíme k ránu, chcem zapsat příběhy.

Úsměvy, povzdechy, tak nějak vlhký zdi.
Býváme tu často, chcem zahnat špatný sny.
Úšklebky, výkřiky, ptáš se: "Kdo jsme my?".
Odcházíme k ránu, chcem zapsat příběhy.

Cafe Anonymous

Days languidly dampen amidst the cold cafe,
Here we pass each other with tides of guilt.
The greenish wall is a projector of moments,
Light projects the waitress like a black cat.
Bloodshot eyes, strong coffee, hot breaths,
Evening sighs of ladies with Port wine.
In the ashen shadow where paintings have faded,
We paint for dreams, broken choices.
Stories lie all around,
A tucked-away table in the corner with an anonymous figure.
He carries secrets in his pockets, life in his diary,
At the table, besides loneliness, only beer remains.
Promotional decorations on chairs are cheap,
Two lascivious mannequins would rather occupy them.
You break your hands over my cynicism, while you are alone.
Vlasta Burian on the surface, shards in my eyes.

Smiles, sighs, somehow damp walls.
We are here often, wanting to chase away bad dreams.
Sneers, screams, you ask: "Who are we?".
We leave towards morning, wanting to write down stories.

Smiles, sighs, somehow damp walls.
We are here often, wanting to chase away bad dreams.
Sneers, screams, you ask: "Who are we?".
We leave towards morning, wanting to write down stories.

At home, you only sleep, it's unnecessary to heat,
You'd rather go to the cafe and spend your small change.
People don't fully understand you, and you don't understand them,
Why they go through life like actors following a script.
And that's why I ask you, what is this divine plan.
On one side sheep, on the other Genghis Khan.
You used to have enthusiasm, you pulled truths from books.
Life stepped on the pedal and you already know that.
We're not from the flower generation,
What we live is best described by laughter
And the sudden dirt of tears from smeared mascara.
There are more of us here, drinking lukewarm espresso,
We failed to trust the false ace.
And with the passing of time, you're like Mayakovsky,
A shot there, a slap here, they say fate plays dice.
Everyone has their own story, something on their heart.
The poet listens and the rest are advisors.

Smiles, sighs, somehow damp walls.
We are here often, wanting to chase away bad dreams.
Sneers, screams, you ask: "Who are we?".
We leave towards morning, wanting to write down stories.

Smiles, sighs, somehow damp walls.
We are here often, wanting to chase away bad dreams.
Sneers, screams, you ask: "Who are we?".
We leave towards morning, wanting to write down stories.