paroles de chanson Cesta Florencie - Řím (feat. habbiel) - BPM feat. Habbiel
BPM
. Cesta
Florencie
- Řím.
Všechny
cesty
vedou
do
Říma,
do
žhnoucího
města,
Co
se
občas
chová
jako
konkubína.
Známe
heslo
dne
"Hlavně
se
neupínat!".
Se
snahou
najít
věčnost
přichází
i
vina.
Jsme
chvíli
free
a
kdo
ví,
co
bude
zítra?
Teď
se
to
ale
neřeší.
Teď
pijem
a
žijem,
žijem
a
pijem
ve
slunci
všední
Itálie,
ale
i
když
lije.
Enyky
benyky
klikybe.
Kdo
koupí
další
víno,
Kdo
pro
něj
zajede?
Beru
tágo,
ignoruju
místní
MHD.
Někam
mě
doveze.
No
je
mi
báječně.
Vztah
se
jménem
zlatý
pleti,
je
to
jízda
smrti.
La
frego,
nechci
být
mrtvý.
Italky
jsou
bohyně,
a
tak
mám
v
centru
zásek,
Zavírám
oči
a
utahuju
pásek.
Hledám
v
lásce
odpovědi
tam,
kde
na
ně
místo
není,
Co
může
být
víc
hraničící
než
je
tělo
ženy?
Pomine
vášeň
změny,
zmizí
vůně
mořský
pěny,
Zbyde
jenom
krása
soch
z
fontány
Di
Trevi...
Piš
si
tyhle
jména
- Bernini,
Lipo,
Botticeli,
Dante,
Caravagio,
Michelangelo.
Teď
už
ale
zpět
k
Puru
Chianti.
V
hladině
Tibery
se
hvězdy
lesknou
jako
diamanty.
Jako
diamanty,
jako
úsměv
Claudie
Cardinal.
Jako
její
úsměv.
V
italským
hostelu
piju
víno
s
Němkama.
Od
stolu
ke
zdi
vůně
bílýho
Orvieta.
Beru
zbytek
pod
svetr
a
odcházím
Do
noční
Florencie,
kde
plazím
se,
Se
syndromem
zmije,
podél
oken,
Přes
tucet
bufetů
až
k
mostu
Zlatníků.
Pomalu
zvedám
z
čela
bekovku,
abych
uviděl
Na
řeku
a
světla
plavidel.
Je
moment,
kdy
bejt
sám
je
nejvíc,
Co
člověk
potřebuje,
chce
bejt,
tak
je.
Odraz
těch
dvou
skůtrů
mě
prudce
táhne,
Jako
otec
svoji
dcerku
směr
akademie.
Láhev
už
dávno
prázdná,
otázek
mnoho,
odpověď
žádná.
Ach
jsi
tak
krásná,
noční
Florencie.
Tik
ťak,
tik
ťak.
Čas
se
popotáhl
dál
a
já
dál
stál
nehybně
na
náměstí,
Kde
v
kamenu
stojí
vězni
mistrů
A
všude,
kam
se
hnu
pohyby
mramorů.
Pak
o
kus
dál
v
prostředí
kaváren.
Klobouky,
kafe,
cizinci
a
temperament
žen.
Italky
jako
by
nechaly
v
sobě
ďábla,
Uzavřely,
odešly
a
čekaly,
až
přijde
sama
smrt
Políbit
jejich
snědou
pleť.
Attention! N'hésitez pas à laisser des commentaires.