Paroles et traduction BPM - Černá s bílou

Černá s bílou

Pod nohou mi duní svět.
Jak tramvaj, co ze mě udělala siluetu měst.
Co rozžehnala světla na můj hřbet.
Co rozžehla ten prostor, kam jsem vstoupil.
I kdybych tolik nepil demižony zrad,
Prosmek bych se do noci jak had.
A uštknul stíny v alejích,
Aby se ponořila hloub,
Aby se noc dotkla jako kloub tvý tváře.
I kdybych tolik nepil všechny cizí džbány,
Otevřel Nocturno jak rány
A zalil rejhy v kolejích,
Aby tu zůstala stát ta bárka šibeničních nálad,
Po který se houpu v cestě jako piják.
Nasávám z okenic město, který včera přešel liják.
Houpám se s alejí, světy bez kolejí mám,
A přesto vykolejím pokaždý,
Když se rozední a zůstanu sám s lahví
Pod okny s muškáty, kde spočítám nebe.
Kde nepoznám sebe a vše najednou zreziví.
To se pak vracíš do korků od vín, kde jsi ničí.
Jak revizorů smrad se otřu kolem křivejch tyčí.
Chvíli je jízda klidná, je celá bez škraloupu,
Bez strupů a líná... a líná.

Černá s bílou se mi pletou
A veď mě, i když nevíš kam.
Černá s bílou se mi pletou ve tmě
Na šachovnici, kam se nedívám.

Černá s bílou se mi pletou
A veď mě, i když nevíš kam.
Černá s bílou se mi pletou ve tmě
Na šachovnici, kam se nedívám.

Na šachovnici, kam se nedívám.
Nedívám.

Můj svět je tady a tvůj svět je tam.
Je mezi nima propast, kterou nití sešívám,
Abychom k sobě měli blíž.
Každej neseme si kříž, někdo pivo čtvrtý cenový.
Jinej srká šardoné, divá se na Paříž.
Ty nejsi u mě, doma v klidu spíš.
Sotva o mě víš.
Nohy se mi motaj, hlídám si svůj týl
A hlídám si svůj cíl.
Pluju ulicema jak meandrama něčí řeky.
Jsem nucenej myslet, smějou se jenom děti.
Občas mě to přepadá, cítím potom štěstí,
To ale nejde uzamknout do zaťatejch pěstí.
V autobuse němá symfonie podnapilých těl.
Je to luxus, být v dnešní době básníkem.
Zastávka na znamení na tom nic nezmění,
Když slunce právě vychází,
Leskne se od mědi.
A nám se znovu jeví, že svět je opět klidný.
Jsme narozený a proto asi vinný.
Jsme narozený, uzamknutý ve svým bytí.

Černá s bílou se mi pletou
A veď mě, i když nevíš kam.
Černá s bílou se mi pletou ve tmě
Na šachovnici, kam se nedívám.

Černá s bílou se mi pletou
A veď mě, i když nevíš kam.
Černá s bílou se mi pletou ve tmě
Na šachovnici, kam se nedívám.

Na šachovnici, kam se nedívám.
Nedívám.

Černá s bílou se mi pletou
A veď mě, i když nevíš kam.
Černá s bílou se mi pletou ve tmě
Na šachovnici, kam se nedívám.

Černá s bílou se mi pletou
A veď mě, i když nevíš kam.
Černá s bílou se mi pletou ve tmě
Na šachovnici, kam se nedívám.

Black and White

The world rumbles beneath my feet.
Like a tram that turned me into a silhouette of the city.
That ignited the lights on my back.
That ignited the space I entered.
Even if I didn't drink so many demijohns of betrayal,
I would slip into the night like a snake.
And bite the shadows in the alleys,
So that they would sink deeper,
So that the night would touch your face like a joint.
Even if I didn't drink so much from all those foreign jugs,
I would open Nocturno like wounds
And flood the tracks with ghosts,
So that the bark of gallows moods would remain,
On which I sway on the way like a drunkard.
I soak up the city from the shutters, which was showered yesterday.
I sway with the alley, I have worlds without tracks,
And yet I derail every time,
When dawn breaks and I'm left alone with a bottle
Under the windows with geraniums, where I count the sky.
Where I don't recognize myself and everything suddenly rusts.
That's when you return to the wine corks, where you are nobody.
Like the stench of ticket inspectors, I rub myself around crooked poles.
For a while the ride is calm, it's all without a blemish,
Without scabs and lazy... and lazy.

Black and white are mixed up for me
And lead me, even if you don't know where.
Black and white are mixed up for me in the darkness
On the chessboard, where I'm not looking.

Black and white are mixed up for me
And lead me, even if you don't know where.
Black and white are mixed up for me in the darkness
On the chessboard, where I'm not looking.

On the chessboard, where I'm not looking.
Not looking.

My world is here and your world is there.
There is a chasm between them, which I sew together with thread,
So that we can be closer to each other.
Each of us carries a cross, some a fourth-rate beer.
Another sips Chardonnay, looking at Paris.
You are not with me, you are sleeping peacefully at home.
You barely know about me.
My legs are tangled, I watch my back
And I watch my goal.
I sail through the streets like the meanders of someone's river.
I am forced to think, only children laugh.
Sometimes it overcomes me, then I feel happiness,
But it cannot be locked in clenched fists.
In the bus, a silent symphony of tipsy bodies.
It's a luxury to be a poet these days.
The stop on demand will not change that,
When the sun is just rising,
It shines from copper.
And it seems to us again that the world is calm again.
We are born and therefore probably guilty.
We are born, locked in our being.

Black and white are mixed up for me
And lead me, even if you don't know where.
Black and white are mixed up for me in the darkness
On the chessboard, where I'm not looking.

Black and white are mixed up for me
And lead me, even if you don't know where.
Black and white are mixed up for me in the darkness
On the chessboard, where I'm not looking.

On the chessboard, where I'm not looking.
Not looking.

Black and white are mixed up for me
And lead me, even if you don't know where.
Black and white are mixed up for me in the darkness
On the chessboard, where I'm not looking.

Black and white are mixed up for me
And lead me, even if you don't know where.
Black and white are mixed up for me in the darkness
On the chessboard, where I'm not looking.