paroles de chanson Vlastní stín - Renne Dang

Choděj za mnou, ptaj se mě, občas nevím, co s tím
Stojím na pódiu, tisíc lidí - život jako dream

Za mnou už tolik dnů, no stejně doufám, že víc přede mnou
Usínám s tím, že potom není nic a žijeme jednou
Otevírám oči, ráno, další den, kafe a snídaně
Jsem ready na to vzít lano? Nebo vzít nůž a jít na ně?
Nesnáším lidi, zároveň jsem jenom člověk
Miluju život, ale občas ležím v hrobě
Nejspíš tu stojím asi hlavně díky tobě
Až jednou chcípnu, chcípnu jako rovnej - sám k sobě
Choděj za mnou, ptaj se mě, občas nevím, co s tím
Oni viděj ve mně cestu, no mě děsí vlastní stín
Stojím na podiu tisíc lidí - život jako dream
A ze mě se stává se někdo, kým jsem si přál vždycky být

Ale, kde jsou mí lidi, teď, když je potřebuju
Od rána chce se mi smát i brečet zároveň
Jednou se cítím jak star, vůbec nepochybuju
Pak zase v píči, že mě ničí představa jít ven

Choděj za mnou, ptaj se mě, občas nevím, co s tím
Oni viděj ve mně cestu, no mě děsí vlastní stín
Stojím na pódiu, tisíc lidí - život jako dream
A ze mě se stává se někdo, kým jsem si přál vždycky být
Choděj za mnou, ptaj se mě, občas nevím, co s tím
Oni viděj ve mně cestu, no mě děsí vlastní stín
Stojím na pódiu, tisíc lidí - život jako dream
A ze mě se stává se někdo, kým jsem si přál vždycky být

A ze mě se stává někdo, kým jsem si přál vždycky být
Ale bojím se, že nikdy nic mi nebude dobrý
Na všem hledám chyby, bohužel mi málo nestačí
Moje vlastní prokletí, hledám tu cestu ke štěstí
Další noc, další den, předvolání na výslech
Když se do tebe serou je těžký na ně nemít vztek
Nebýt zlej, snažím se, už mám věk na to dospět
Hypotéka na krku, proto peníze točí se
Vidím svět a kámoše, cejtím na nás, že stárneme
Stejně se spolu zasmějem, v jádru jsme každej furt dement
Chybí mi hezký dětství, i když máma dělala to, co šlo
Musím ho dopřát jednou svým dětem, nechci ať znají zlo

Ale, kde jsou mí lidi, teď, když je potřebuju
Od rána chce se mi smát i brečet zároveň
Jednou se cítím jak star, vůbec nepochybuju
Pak zase v píči, že mě ničí představa jít ven

Choděj za mnou, ptaj se mě, občas nevím, co s tím
Oni viděj ve mně cestu, no mě děsí vlastní stín
Stojím na pódiu, tisíc lidí - život jako dream
A ze mě se stává se někdo, kým jsem si přál vždycky být
Choděj za mnou, ptaj se mě, občas nevím, co s tím
Oni viděj ve mně cestu, no mě děsí vlastní stín
Stojím na pódiu, tisíc lidí - život jako dream
A ze mě se stává se někdo, kým jsem si přál vždycky být