Текст и перевод песни Daniel Landa - Dikuvzdani

Dikuvzdani

Zas ve všech oknech zapaluji
Obvyklých jednadvacet svic.
Zas listy čistým nebem plují,
Jen žádný anděl. Nikde nic.

A přesto je noc znovu krásná
Podivuhodným příslibem:
Touha se snáší z čistajasna.
Jak ty jsi tehdy slétla sem.

V houslovém futrálu plamenný meč,
Řekla's mi: "Pokorně klekni, a kleč!
Zpívej mi píseň a oslav mě v ní.
Přišla jsem pro tvoje
Díkůvzdání.

Tvůj hlas měl slabý přízvuk zvonů,
Hlas tichý jako svítiplyn.
Chtěl jsem říct: "Já v něm neutonu!",
Když políbil jsem lem tvých džín.

Jenže ty, po ruce plamenný meč,
V té chvíli řekla's mi "A teď mě svleč!
Tu je má svatozář, svlékneš mě z ní
A přitom odříkáš
Díkůvzdání."

A tak jsem vztáhl hrubé dlaně
Na jemnou kůži anděla.
A bolest přišla nečekaně.
A stejně náhle zmizela.

Tehdy se ze mě stal plamenný meč.
A ty jsi vykřikla. Vykřikla: "Svěč!
Ze všech sil zakřič, ať do nebe zní
Nejstarší ze starých
Díkůvzdání.

Slíbila's zůstat do té doby,
Než sundají mi obvazy.
Vzala's mi však i ze zdí skoby.
I fotku s dědou na hrázi.

V pelesti vrub, kde stál plamenný meč.
Namísto "Sbohem" spíš tak trochu "Heč!"
A přesto neřeknu po zbytek dní
Nic, co by nebylo
Díkůvzdání.

Gratitude

Around all the windows I light once more
The usual one and twenty candles.
Again the clear sky is adrift with leaves,
But nowhere an angel. Not a single one.

And nevertheless, the night is beautiful once more
With a miraculous promise:
A desire sinks down from the blue.
Like yourself that time, descending towards me.

A blazing sword in your violin case,
You said to me: "Kneel humbly, and kneel!
Sing me a song and glorify me in it.
I have come for your
Gratitude.

Your voice had a faint accent of bells,
A voice as soft as coal gas.
I longed to say: "It won't drown me!",
When I kissed the hem of your jeans.

But you, with your blazing sword in hand,
You said to me at that moment: "Now undress me!
Here is my halo, you shall strip me of it
And while you do so, recite your
Gratitude."

And so I laid my rough hands
Upon the smooth skin of an angel.
And a pain came unexpectedly.
And just as suddenly it vanished.

Then I, too, became a blazing sword.
And you cried out. You cried out: "Bear witness!
Cry out with all your might, so that it rings out into the heavens
The most ancient of the old
Gratitudes.

You promised to stay until
They removed my bandages.
But you also removed my hooks from the walls.
Even the photo with my grandfather on the embankment.

In the sheets a scar where the blazing sword once stood.
Instead of "Goodbye" more like "Fooled you!"
And yet, for the rest of my life I shall say nothing
But
Gratitude.