Текст и перевод песни Fešáci - Plavá Jane

Plavá Jane

Kdo ji znal,
Po létech asi těžko zjistí,
Proč ji dali jméno Plavá Jane,
Smutná tvář, barva vlasů jako listí,
Co odnáší si s sebou vlahý fén.

Plavá Jane,
To byl přízrak, který děsil, Plavá Jane,
Z ní čišel strach a každej z nás raději hlavu
Rychle svěsil a předstíral,
že hloubá v myšlenkách.

Přišel den
A s ním taky divný ráno,
Na nádraží supěl první vlak.
Vystoupil a jako v očích by měl psáno,
že naším městem nebloudí jen tak.

Plavá Jane
To ráno byla smutná, jako
Téměř každý jiný den,
Na rtech výraz jako blín, když chutnáš,
Na řasách ten nejschmurnější.

Náměstí jakoby
Na okamžik ztichlo,
Když ulicí se blížil jeho stín,
Očí pár v tuhle chvíli zjihlo,
Když Plavá Jane tu potkala se s ním.

Z její ruky
Oheň dvakrát šlehnul
On skryl dlaní mokrý rudý květ,
Chvíli stála, než do prachu klesnul,
Stačil mi říct tiše jen pár vět:

Přijel jsem,
Abych srovnal se s tou vinou,
Co v sobě nosím víc jak dvacet let,
Jednou zradil jsem, já neměl šanci jinou,
Když proti dvěma jich tam stálo pět.

Její táta
Proti pěti puškám bojoval sám,
Než mu došel dech, že Plavou Jane
Tu dnešní ráno potkám, to byl osud,
To nebyl jenom pech.
To byl osud, to nebyl jenom pech

Pale Jane

Who knew her,
After years, probably hardly know,
Why they gave her the name Pale Jane,
Sad face, hair color like leaves,
What the warm wind carries away.

Pale Jane,
That ghost was scaring, Pale Jane,
She emitted fear and each of us preferred to hang our heads,
Quickly pretending,
That we were thinking deeply.

The day came
And with it, a strange morning,
At the station, the first train puffed.
He stepped off and in his eyes, as if it were written,
That he was not wandering through our city for nothing.

Pale Jane
That morning was sad, like
Almost every other day,
Her lips were bitter like hemlock to taste,
On her eyelashes, the most gloomy shade.

The square as if
For a moment it fell silent,
When his shadow approached through the street,
A few pairs of eyes flashed at that moment,
When Pale Jane met him.

From her hand
Fire flashed twice
He hid the wet red flower with his palm,
She stood for a while before she fell into the dust,
He had time to say only a few words to me softly:

I came,
To settle the score with that guilt,
That I have carried with me for more than twenty years,
Once I betrayed, I had no other chance,
When five of them stood against two.

Her dad
Fought alone against five rifles,
Before his breath ran out, that I would meet Pale Jane
This morning, it was fate,
It wasn't just bad luck.
It was fate, it wasn't just bad luck