Dopis na rozloučenou - Hana Zagorová перевод на немецкий

Dopis na rozloučenou

Už větve stromů zlátnou,
Možná už ráno bude mráz,
Nedal's mi zprávu žádnou,
že ten mráz spálí nás.

Znám chladná rána,
Já sama a ty sám.
Dívá se oknem vrána
A já z ní smutek mám.
Už větve stromů zlátnou
Pod hvězdou vzdálenou.

Jen papír slzou zrádnou
Smáčí a já ti píšu dál.
Pod stromy, které zlátnou,
Podzimní vítr vál.

Vím, to se stává,
Láska se vytratí
Náhle jak loňská tráva.
A ta se nevrátí.
A tak ti sbohem dávám,
Hvězda tvá vzdálená.

Abschiedsbrief

Schon färben sich die Baumzweige golden,
Vielleicht gibt es morgen früh Frost,
Du hast keine Nachricht gesendet,
dass dieser Frost uns verbrennt.

Ich kenne kalte Morgen,
Ich allein und du allein.
Eine Krähe schaut durchs Fenster,
Und ich spüre ihre Trauer.
Schon färben sich die Baumzweige golden
Unter einem fernen Stern.

Nur ein Papier mit trügerischer Träne
Befeuchte ich und schreibe weiter an dich.
Unter Bäumen, die golden leuchten,
Weht der Herbstwind.

Ich weiß, das passiert,
Liebe verflüchtigt sich
Plötzlich wie letztjähriges Gras.
Und sie kehrt nicht zurück.
So sage ich dir Lebwohl,
Mein ferner Stern.