Nápad - Hana Zagorová перевод на немецкий

Nápad

Byl krásný tvůj nápad,
Dlaně vztáhnout, tmou tápat,
Až se ústa střetnou v bodě líbání.
Já řekla, jsi v úzkých,
Já vzdám se své blůzky.
Má barvu světlou
A je v tmách snadno k poznání.

Jdeme tmou a bosí,
Dlaně lásku prosí, buď tam,
Kde tě čekám a znám.
Oči žárem tají,
Hvězdy jsou, kde mají.
Jdem tam, kde je
V lukách tráva měkká.

I další tvůj nápad byl krásný, začlo krápat
A tys mě přesto líbal v trávě dál.
Když přešla průtrž mračen,
Každý z nás byl krásně zmáčen
A přesto ve tvářích nám úsměv hrál.

Šli jsme bosky domů
Cestou krásných hromů,
Pak déšť dostal nápad, šel spát.
Město úsvit protkal,
Každý, kdo nás potkal
Moh číst, mám tě ráda, mám tě rád.

Byl krásný ten tvůj nápad,
Dlaně vztáhnout, ve tmě tápat,
Až se ústa střetnou v bodě líbání.

Šli jsme bosky domů
Cestou krásných hromů,
Pak déšť dostal nápad, šel spát.

Město úsvit protkal,
Každý, kdo nás potkal,
Moh číst, mám tě ráda, mám tě rád.

Město úsvit protkal,
Každý, kdo nás potkal.

Idee

Schön war deine Idee,
Die Hände auszustrecken, im Dunkeln zu tappen,
Bis die Münder sich zum Küssen treffen.
Ich sagte, du hast es schwer,
Ich gebe meine Bluse hin.
Sie hat eine helle Farbe
Und ist im Dunkeln leicht zu erkennen.

Wir gehen durch die Dunkelheit und barfuß,
Die Hände flehen die Liebe an, sei dort,
Wo ich dich erwarte und kenne.
Die Augen schmelzen vor Glut,
Die Sterne sind, wo sie sein sollen.
Wir gehen dorthin, wo
Auf den Wiesen weiches Gras ist.

Auch deine nächste Idee war schön, es fing an zu tröpfeln
Und du küsstest mich trotzdem weiter im Gras.
Als der Wolkenbruch vorüber war,
War jeder von uns herrlich durchnässt
Und trotzdem spielte ein Lächeln auf unseren Gesichtern.

Wir gingen barfuß nach Hause
Auf dem Weg schöner Donner,
Dann kam dem Regen die Idee, er ging schlafen.
Die Morgendämmerung durchwob die Stadt,
Jeder, der uns traf
Konnt' lesen: Ich hab dich lieb, du hast mich lieb.

Schön war diese deine Idee,
Die Hände auszustrecken, im Dunkeln zu tappen,
Bis die Münder sich zum Küssen treffen.

Wir gingen barfuß nach Hause
Auf dem Weg schöner Donner,
Dann kam dem Regen die Idee, er ging schlafen.

Die Morgendämmerung durchwob die Stadt,
Jeder, der uns traf,
Konnt' lesen: Ich hab dich lieb, du hast mich lieb.

Die Morgendämmerung durchwob die Stadt,
Jeder, der uns traf.