Текст и перевод песни Hana Zagorová - Povídej Si Se Mnou, Abych Neplakala

Povídej Si Se Mnou, Abych Neplakala

Říkej mi dneska, i když brečím,
Jsi nejvíc hezká ze všech žen;
Oči máš v slzách stále větší,
Jak nedozírný modrý sen.
Něha všech polibků ti vchází do dlaní,
Kluci jsou beznadějně zamilovaní,
Pohádky probuzení napsal Andersen.

Říkej mi dneska, i když pláču,
Jsi nejkrásnější flétny tón,
Jsi bílý míček slavných hráčů,
Který jim vyhrál Wimbledon.

Já nemám komplexy a z intimností strach,
říkej mi třeba, že jsem sexy v bikinách.
Já musím prostě uvěřit,

že na mě čeká nový cit.
Vždyť proto pláču, že si vzpomínám.

Láskou, první a velikou láskou
Prošla jsem tichá a vroucí,
Nesmělá, hořící, bezmezně věřící.
Krásné bylo to léto, jak z růží.
V místech, kde cesty se úží
šťastná jsem hlídala svítání.

Říkal mi vždycky, láska trvá,
Pokud to jiným nepovíš.
Věděla jsem, že nejsem prvá,
Byl starší, moudrý, mlčel spíš.
Byl něžný, pozorný a učil mě mít rád.
Možná mě miloval, však odmítal mi psát.
Přicházel tajnou cestičkou

A vždycky s krásnou kyticí.
Vždyť proto pláču, že si vzpomínám.

Láskou, první a velikou láskou
Prošla jsem šťastná a snící,
Zakletá do šípků pohádek dní, do polibků.
Krásný zdál se mi svět, prostý falší.
Šeptala jsem, nikdo další,
Nikdo mě nemůže dát mi víc.
Jsi hodný, říkáš, nesmíš stonat,
Pro mě jsi krásný dívčí sen,
Jsi jako tóny něžných sonát,
Co napsal smutný Beethoven.
Napsal to z lásky, která léčí, věřil v ní.
Bolestí člověk bývá větší, největší.
Podívej, já už nepláču.

A když si tiše vzpomínám,
Už věřím v lásku,
Kterou nemám, vlastně mám.

Tell Me So I Don't Cry

Tell me today, even though I'm crying,
You're the most beautiful woman of all;
Your eyes are always bigger in tears,
Like an endless blue dream.
The tenderness of all kisses enters your palms,
The boys are hopelessly in love,
Andersen wrote fairy tales of awakening.

Tell me today, even though I'm crying,
You're the most beautiful tone of the flute,
You're the white ball of famous players,
Who won them Wimbledon.

I don't have complexes and I'm not afraid of intimacy,
Tell me, for example, that I'm sexy in a bikini.
I just have to believe

That a new feeling is waiting for me.
After all, I cry because I remember.

Love, the first and great love,
I went through silent and fervent,
Shy, burning, infinitely believing.
That summer was beautiful, like roses.
In places where roads narrow,
Happy, I guarded the dawn.

He always told me, love lasts,
If you don't tell others about it.
I knew I wasn't the first,
He was older, wiser, rather silent.
He was gentle, attentive, and taught me to love.
Maybe he loved me, but he refused to write to me.
He came by a secret path

And always with a beautiful bouquet.
That's why I cry when I remember.

Love, the first and great love,
I went through happy and dreaming,
Enchanted into thorns of fairy tales of days, into kisses.
The world seemed beautiful to me, free of falsehood.
I whispered, no one else,
No one can give me more.
You're kind, you say, you must not suffer,
To me you're a beautiful girl's dream,
You're like the tones of gentle sonatas,
Which the sad Beethoven wrote.
He wrote it out of a love that heals, he believed in it.
Through pain, man becomes greater, the greatest.
Look, I'm not crying anymore.

And when I quietly remember,
I already believe in love,
Which I don't have, but I do.