Rozhovor V Tichu - Hana Zagorová перевод на немецкий

Rozhovor V Tichu

Ještě mi zbývá jen srovnat dluh a jít.
V šatně vzít kabát, vždyť oba chcem' mít klid.
Jen vrchnímu se zdáme trochu nevyrovnaní,
Když oběma nám popel padá přímo do dlaní.

Možná jsme k smíchu těm dvěma vedle nás
V tom prázdném tichu, jenom stěží tlumím hlas
A ty jen kroutíš hlavou, kterou skrýváš do dlaní.
Těm dvěma za školou jsme k zasmání.

Musím jít, stejně musíš jít i ty.
Kde mám vzít prázdné bílé sešity,
Kde mám vzít jeden bílý nepopsaný čistý list?

Kolem nás voní káva a v ní rum,
Tady čas není důvod k malérům.
Prosím vás, pane vrchní,
Musím jít, zaplatím.

Jsme nad propastí a oba chceme pád.
Jen rány bez náplastí chceme rozdávat.
Jen já tu jsem a má je pravda,
Můj je celý svět.
Chci vědět, kdo nás naučil tu snůšku prázdných vět.

Co dřív se zdálo tak jasné jako den,
Leží nám přes cestu, jak vyvrácený kmen.
Jsme žárliví a podráždění, umíme i lhát.
Zřejmě tedy není o co stát.

Musím jít, stejně musíš jít i ty.

Kde mám vzít prázdné bílé sešity,
Kde mám vzít jeden bílý nepopsaný čistý list?
Kolem nás voní káva a v ní rum,
Tady čas není důvod k malérům.
Prosím vás, pane vrchní,
Musím jít, zaplatím.

Musím jít, stejně musíš jít i ty.
Kde mám vzít prázdné bílé sešity?
Prosím vás, pane vrchní,
Musím jít, zaplatím.

Prosím vás, pane vrchní,
Musím jít, zaplatím.

Gespräch in der Stille

Mir bleibt nur, die Schuld zu begleichen und zu gehen.
Den Mantel im Vorraum nehmen, wir wollen beide Ruhe, versteh.
Nur dem Ober scheinen wir etwas aus der Balance,
während uns beiden Asche direkt in die Hände rieselt.

Vielleicht sind wir ein Lachreif für die beiden neben uns,
in dieser leeren Stille, kaum dämpfe ich meine Stimme,
und du schüttelst nur den Kopf, den du in Händen verbirgst.
Für die beiden hinter der Schule sind wir zum Lachen.

Ich muss gehen, du musst ebenfalls gehen.
Wo finde ich leere weiße Hefte,
wo einen weißen, unbedruckten, reinen Blatt?

Um uns riecht Kaffee mit Rum,
hier gibt Zeit keinen Grund für Ärger.
Bitte, Herr Ober,
ich muss gehen, ich zahle gleich.

Wir stehen am Abgrund und beide wollen den Fall.
Nur Wunden ohne Pflaster wollen wir austeilen.
Nur ich bin hier und meine Wahrheit,
mein ist die ganze Welt.
Ich will wissen, wer uns diese leeren Phrasen lehrte.

Was einst klar wie der Tag schien,
liegt quer zum Weg wie ein entwurzelter Stamm.
Wir sind eifersüchtig und gereizt, wir können auch lügen.
Offenbar gibt es nichts, wofür es sich zu kämpfen lohnt.

Ich muss gehen, du musst ebenfalls gehen.

Wo finde ich leere weiße Hefte,
wo einen weißen, unbedruckten, reinen Blatt?
Um uns riecht Kaffee mit Rum,
hier gibt Zeit keinen Grund für Ärger.
Bitte, Herr Ober,
ich muss gehen, ich zahle gleich.

Ich muss gehen, du musst ebenfalls gehen.
Wo finde ich leere weiße Hefte?
Bitte, Herr Ober,
ich muss gehen, ich zahle gleich.

Bitte, Herr Ober,
ich muss gehen, ich zahle gleich.