Tanečnice - Hana Zagorová перевод на немецкий

Tanečnice

Všechno má líc i rub,
Knajpa i noční klub,
Svět není ráj.
Holka mý profese má jen, co odnese,
Když střídá stáj.

V recepci odevzdá klíč, hlavně už odtud a pryč!
Hm, k nádraží v taxíku, řekne už ze zvyku,
Hlavně už odtud a pryč!

Varieté, bary, šantány,
A to je podívaná hlavně pro pány.
Já jsem ta tanečnice, která ovládá svět,
úvodem pár taktů klavíru,
Průsvitné prádlo nosím šité na míru.
Já vím, že starším pánům buší ve spáncích krev.

Některý pak přijde s kytkou růží.

Dík za vaše milé pozvání,
Proč byste si dělal vydání,
Já jsem ještě dlužna pokání,
Protože tentokrát vážně jdu spát.

Budete se asi, pane, smát,
Jednou mě měl jeden vážně rád, piáno hrál.
Obraťte se, prosím, ke dveřím,
Dnes už tomu málem nevěřím,
že o mně stál.

Řekla jsem, že půjdu spát,
Neměl mě tak vážně brát.
Ach, nenašel mě v noci v pokoji,
Pak řek, že o tohle nestojí,
Sbalil a jinam jel hrát.

Pohlednici poslal z Londýna,
Napsal, že žije s ním teď jedna blondýna,

Světově polyká prý nože, oheň a meč.
Později jsem ho chytla v Kodani
Náhodou, jenomže při tomto shledání,
To jsme jen vedli spolu trapnou o ničem řeč.

Nalítla jsem jednou kytce růží,
Osud nám to pěkně poblátil,
Kdyby mě byl tenkrát namlátil,
Kdyby se jak pára neztratil,
Všechno to mohlo dopadnout líp.

Tänzerin

Alles hat zwei Seiten,
Kneipe und Nachtclub,
Die Welt ist kein Paradies.
Ein Mädchen meines Berufs nimmt nur, was übrig bleibt,
Wenn es den Stall wechselt.

An der Rezeption gibt sie den Schlüssel ab, bloß weg hier und fort!
Hm, zum Bahnhof im Taxi, sagt sie aus Gewohnheit,
Bloß weg hier und fort!

Varieté, Bars, Schantys,
Und das ist eine Show hauptsächlich für Herren.
Ich bin die Tänzerin, die die Welt beherrscht,
Eröffnet mit ein paar Klaviertakten,
Durchsichtige Wäsche, maßgeschneidert.
Ich weiß, bei älteren Herren pocht das Blut in den Schläfen.

Manche kommen später mit einem Strauß Rosen.

Danke für Ihre freundliche Einladung,
Warum sollten Sie sich die Ausgabe machen,
Ich schulde noch Buße,
Denn diesmal gehe ich wirklich schlafen.

Sie werden wohl lachen, mein Herr,
Einer hat mich mal ernsthaft geliebt, spielte Klavier.
Wenden Sie sich bitte zur Tür,
Heute glaube ich es kaum noch,
Dass er mich wollte.

Ich sagte, ich würde schlafen gehen,
Er hätte mich nicht so ernst nehmen sollen.
Ach, er fand mich nachts nicht im Zimmer,
Dann sagte er, darauf habe er keine Lust,
Packte ein und spielte woanders.

Eine Postkarte schickte er aus London,
Schrieb, er lebe jetzt mit einer Blondine,

Sie schluckt weltweit Schwerter, Feuer und Messer.
Später erwischte ich ihn in Kopenhagen,
Zufällig, doch bei diesem Wiedersehen
Führten wir nur peinliches Geschwätz über Nichtigkeiten.

Ich verknallte mich mal in einen Rosenstrauß,
Das Schicksal hat es uns übel mitgespielt,
Hätte er mich damals verprügelt,
Wäre er nicht wie Dampf verschwunden,
Hätte alles besser ausgehen können.