Текст и перевод песни Hana Zagorová - Z Nebe Pláče Déšť

Z Nebe Pláče Déšť

To se asi někdy stává,
Divný konec divných cest,
Ruce omotá ti tráva
Z nebe pláče déšť

Stůl a nedopitá káva,
Láska hory přenáší,
Hádka hádku překonává
Teť jsme na kaši

Nezůstane stopa v hlíně,
Kudy asi měla vést?
Změní život ve vteřině,
Když z nebe pláče déšť

Proudy deště v noci sílí
A šátkém bílým z okna už ti nezamávám,
Doufám ještě aspoň chvíli že se vrátíš
V dálce už tě nepoznávám.
Jak slovo za slovem déšť
Vyťukává,
Po vodě odpluje poslední zpráva,
Možná ji uslyší nějaká víla
A z deště vyvede nás

Mokrá tráva ruce sváže,
Hladí tváře vítr cest,
Nás dva smířit nedokáže,
Z nebe pláče déšť

To se asi někdy stává,
Den už tančí parketem,
Je to vlastně jasná zpráva
A tečka za létém

Jako nahá připadám si,
Vzpomínky déšť utopí,
Jednou přijde den kdy dám si
Kytku do klopy

Proudy deště v noci sílí
A šátkem bílým z okna už ti nezamávám,
Doufám ještě aspoň chvíli že se vrátíš
V dálce už tě nepoznávám.
Jak slovo za slovem déšť
Vyťukává,
Po vodě odpluje poslední zpráva,
Možná ji uslyší nějaká víla
A z deště vyvede nás

To se asi někdy stává,
Divný konec divných cest,
Ruce omotá ti tráva,
Z nebe pláče déšť,
Z nebe pláče déšť,
Když z nebe pláče déšť ...

La Pluie Pleure du Ciel

Cela arrive parfois,
La fin étrange de chemins étranges,
L'herbe enroule tes mains
La pluie pleure du ciel

La table et le café inachevé,
L'amour transporte des montagnes,
Une dispute en remplace une autre
Maintenant, nous sommes dans la bouillie

Il ne restera aucune trace dans la terre,
Où devait-elle mener ?
Elle change la vie en une seconde,
Quand la pluie pleure du ciel

Les courants de pluie se renforcent la nuit
Et je ne te fais plus signe avec un foulard blanc depuis la fenêtre,
J'espère encore un instant que tu reviendras
Je ne te reconnais plus au loin.
Comme la pluie frappe mot après mot,
Tapote,
Le dernier message part sur l'eau,
Peut-être qu'une fée l'entendra
Et nous tirera de la pluie

L'herbe mouillée lie les mains,
Le vent caresse les visages des routes,
Il ne peut pas nous réconcilier,
La pluie pleure du ciel

Cela arrive parfois,
Le jour danse déjà sur le parquet,
C'est en fait un message clair
Et un point final à l'été

Je me sens nue,
Les souvenirs sont noyés par la pluie,
Un jour viendra où je me mettrai
Une fleur à la boutonnière

Les courants de pluie se renforcent la nuit
Et je ne te fais plus signe avec un foulard blanc depuis la fenêtre,
J'espère encore un instant que tu reviendras
Je ne te reconnais plus au loin.
Comme la pluie frappe mot après mot,
Tapote,
Le dernier message part sur l'eau,
Peut-être qu'une fée l'entendra
Et nous tirera de la pluie

Cela arrive parfois,
La fin étrange de chemins étranges,
L'herbe enroule tes mains,
La pluie pleure du ciel,
La pluie pleure du ciel,
Quand la pluie pleure du ciel ...