Čas Odejít - Hana Zagorová перевод на немецкий

Čas Odejít

Ani řetězem se nedá pes k boudě navždy přikovat,
Ani bičem nezkrotí se kůň, když stát se mu nechce,
Ani z nejdražší vlny neupleteš síť snů,
Ani z kvartýru zlatou klec nesvedeš,
Když chlap doma nechce být.

Když lístek už má na cestu kdoví kam,
Jestli se nevrátí anebo vrátí,
Trhej si z kopretin odpustky mládí
A našich vin, co se jako plyn
Bytem rozběhly a těžko už je vyvětráš.

Tak už nech těch scén,
Tak už nech těch scén,
Moc mi to nejde lhát,
Hlavní role hrát.

Já prostě nejsem formát,
Co má s tebou deník psát.

Když se k ránu nakláněla noc
Jménem poprvé,
Když si krajina svlékla košili
šitou z šedých stínů,
Když i červánky rozběhly se
Pást na nás dvou,
Když jsme před léty
Přešli práh dospělých
Až po uši v rozpacích,
Kdo věděl, co bude dál.

Kdo znal nit příběhů,
Co jsme si začli už tenkrát už dávno
A co se říkat má,
Když motýl lásky přistává
Letem klouzavým.

I teď už málo vím
I teď, vážně po létech.
Už né pod nebem,

Už ve čtyrech zdech.

S dechem zúženým
čekám po špičkách,
čekám na správný čas,
Kdy mám zůstat a kdy odejít.

Zeit zu gehen

Auch mit der Kette kann man den Hund nicht für immer an die Hütte ketten,
Auch mit der Peitsche zähmt man kein Pferd, das nicht stehen will,
Auch aus der teuersten Wolle flechtest du kein Traumnetz,
Auch aus der Wohnung zauberst du keinen goldenen Käfig,
Wenn der Mann nicht zuhause sein will.

Wenn er schon ein Ticket hat fort, weiß Gott wohin,
Ob er zurückkehrt oder nicht,
Pflück von den Gänseblümchen Jugend-Ablässe
Und unserer Sünden, die wie Gas
Durchs Zimmer strömten, schwer auszulüften.

Also lass schon diese Szenen,
Also lass schon diese Szenen,
Es fällt mir schwer zu lügen,
Die Hauptrolle zu spielen.

Ich bin schlicht nicht der Typ,
Der ein Tagebuch mit dir schreiben muss.

Als sich die Nacht zum Morgen neigte
Zum ersten Mal mit Namen,
Als sich die Landschaft ihr Hemd auszog,
Genäht aus grauen Schatten,
Als auch die Abendröte loslief,
Auf uns beiden zu grasen,
Als wir vor Jahren
Die Erwachsenenschwelle überschritten,
Bis über beide Ohren verlegen,
Wer wusste damals, was kommen würde.

Wer kannte den Kern der Geschichten,
Die wir schon damals, schon längst begannen
Und die man auszusprechen hat,
Wenn der Schmetterling der Liebe landet
Im gleitenden Flug.

Selbst jetzt weiß ich wenig,
Selbst jetzt, ernsthaft nach Jahren.
Nicht mehr unter'm Himmel,

Schon zwischen vier Wänden.

Mit verengtem Atem
Warte ich auf Zehenspitzen,
Warte auf den richtigen Zeitpunkt,
Wann ich bleiben soll und wann gehen.