Текст песни Slunce - Helena Vondráčková , Jiří Korn

On: Já kdysi s úsvitem
Ti říkal častokrát,
že jsi mé slunce,
O němž nikdo nemá zdání.
Řek jsem to vážně,
Jenže nesmíš to tak brát.
Přeháním rád.
To bude tím.
Ona: Já kdysi s úsvitem
Ti řekla častokrát,
že jsi mé slunce,
Které vyšlo v pravou chvíli.
Slyšel jsi správně,
Jenže nesmíš to tak brát.
Bezpočtukrát
člověk se mýlí.
Oba: Slunce je fér,
To nezaspí a hřeje záda.
Vysvitne včas,
Když naprší ti do mikáda.
Nechce nic mít,
Nic nedluží
A svítí stejně
Na moji tvář,
Na dlaně tvé.
Slunce je fér,
To nešidí a hřeje pláže.
Odvede své
A neslíbí, co nedokáže.
Kol hlavy měj si svatozář
A třeba hřej si.
Slunce ty nejsi.
Ona: I když máš spoustu chyb,
Tak já ti rozumím.
A slabší stránky tvé
Ti vůbec nevytýkám.
Ani já nejsem tvoje slunce,
Pokud vím.
Netrap se tím.
To se jen říká.
Oba: Slunce je fér,
To nezaspí a hřeje záda.
Vysvitne včas,
Když naprší ti do mikáda.
Nechce nic mít,
Nic nedluží
A svítí stejně
Na moji tvář,
Na dlaně tvé.
Slunce je fér,
To nešidí a hřeje pláže.
Odvede své
A neslíbí, co nedokáže.
Kol hlavy měj si svatozář
A třeba hřej si.
Slunce ty nejsi.
Už raděj mlč
A dívej, hvězdy jsou ty tam.
Přichází úsvit,
Velké slunce hlásí ráno.
Co přát krásnějšího nad ten zázrak sám?
Že ty mě máš,
že já tě mám