Osmnact - Honza Nedved перевод на немецкий

Osmnact

Když mám, když u sebe, lásko,
Když tě mám, noc je krátká jak nic,
čas mámí jak orlů stín něhu k nám
Když ruce brání hlazený svět
Oblinky zmatených osmnácti let,
Ty jsi tak krásná, že zastavil se dech, má lásko.

Až k nám sem přilétli ptáci,
Běhají po srdcích, co kreslil jsem já,
Jablůňky nezralé a do květů pyl, když polykáš.
Najednou zapomínáš, že jsem tu já,
V krajině jiné duše žije teď tvá,
Půvabe zmatených osmnácti let, má lásko

A zpívej, lásko, o tom, co přijde,
O květech z polibků, co nemizí hned,
O bílých srdíčkách, co znamenají kůži, když kvete sad
O schůzkách pod mostem, kde ve tmě se scházíš,
Kde v šatech ruce hledaj, jak být si blíž,
Tak jenom zazpívej, jak dovedeš být šťastná, má lásko.

Až k nám sem přilétli ptáci,
Běhají po srdcích, co kreslil jsem já,
Jablůňky nezralé a do květů pyl, když polykáš.
Najednou zapomínáš, že jsem tu já,
V krajině jiné duše žije teď tvá,
Půvabe zmatených osmnácti let, má lásko

Až k nám sem přilétli ptáci,
Běhají po srdcích, co kreslil jsem já,
Jablůňky nezralé a do květů pyl, když polykáš.
Najednou zapomínáš, že jsem tu já,
V krajině jiné duše žije teď tvá,
Půvabe zmatených osmnácti let, má lásko
Půvabe zmatených osmnácti let, má lásko

Achtzehn

Wenn ich dich, meine Liebe, bei mir habe,
Wenn ich dich habe, ist die Nacht kurz wie nichts,
die Zeit betört wie der Schatten eines Adlers, Zärtlichkeit kommt zu uns
Wenn Hände die gestreichelte Welt verteidigen
Rundungen verwirrter achtzehn Jahre,
Du bist so schön, dass mir der Atem stockt, meine Liebe.

Bis zu uns hierher sind Vögel geflogen,
Sie laufen über die Herzen, die ich gezeichnet habe,
Unreife Äpfelchen und in die Blüten den Pollen, wenn du schluckst.
Plötzlich vergisst du, dass ich hier bin,
In einem anderen Land lebt jetzt deine Seele,
Anmut verwirrter achtzehn Jahre, meine Liebe.

Und singe, meine Liebe, davon, was kommen wird,
Von Blumen aus Küssen, die nicht gleich verschwinden,
Von weißen Herzchen, die Haut bedeuten, wenn der Obstgarten blüht,
Von Treffen unter der Brücke, wo man sich im Dunkeln trifft,
Wo in Kleidern Hände suchen, wie man sich näher kommt,
So singe nur, wie glücklich du sein kannst, meine Liebe.

Bis zu uns hierher sind Vögel geflogen,
Sie laufen über die Herzen, die ich gezeichnet habe,
Unreife Äpfelchen und in die Blüten den Pollen, wenn du schluckst.
Plötzlich vergisst du, dass ich hier bin,
In einem anderen Land lebt jetzt deine Seele,
Anmut verwirrter achtzehn Jahre, meine Liebe.

Bis zu uns hierher sind Vögel geflogen,
Sie laufen über die Herzen, die ich gezeichnet habe,
Unreife Äpfelchen und in die Blüten den Pollen, wenn du schluckst.
Plötzlich vergisst du, dass ich hier bin,
In einem anderen Land lebt jetzt deine Seele,
Anmut verwirrter achtzehn Jahre, meine Liebe.
Anmut verwirrter achtzehn Jahre, meine Liebe.