Текст песни Osmnact - Honza Nedved

Když mám, když u sebe, lásko,
Když tě mám, noc je krátká jak nic,
čas mámí jak orlů stín něhu k nám
Když ruce brání hlazený svět
Oblinky zmatených osmnácti let,
Ty jsi tak krásná, že zastavil se dech, má lásko.

Až k nám sem přilétli ptáci,
Běhají po srdcích, co kreslil jsem já,
Jablůňky nezralé a do květů pyl, když polykáš.
Najednou zapomínáš, že jsem tu já,
V krajině jiné duše žije teď tvá,
Půvabe zmatených osmnácti let, má lásko

A zpívej, lásko, o tom, co přijde,
O květech z polibků, co nemizí hned,
O bílých srdíčkách, co znamenají kůži, když kvete sad
O schůzkách pod mostem, kde ve tmě se scházíš,
Kde v šatech ruce hledaj, jak být si blíž,
Tak jenom zazpívej, jak dovedeš být šťastná, má lásko.

Až k nám sem přilétli ptáci,
Běhají po srdcích, co kreslil jsem já,
Jablůňky nezralé a do květů pyl, když polykáš.
Najednou zapomínáš, že jsem tu já,
V krajině jiné duše žije teď tvá,
Půvabe zmatených osmnácti let, má lásko

Až k nám sem přilétli ptáci,
Běhají po srdcích, co kreslil jsem já,
Jablůňky nezralé a do květů pyl, když polykáš.
Najednou zapomínáš, že jsem tu já,
V krajině jiné duše žije teď tvá,
Půvabe zmatených osmnácti let, má lásko
Půvabe zmatených osmnácti let, má lásko