Razítka - Jan Nedvěd перевод на немецкий

Razítka

Nikdy nežil jsem moc pěkně, hříchů mám,
Že kdybych spočítat je chtěl, sčítal bych možná i pár dnů,
Mý generaci zpíval Gott, nás zdobil na hranicích plot,
Přes kterej všechno přišlo pozdějc o pár let.

Beatles už slyšel celej svět, nám samej pochod hlavy plet'
A vlasy rozkazem jsme měli, jak kdo písk',
Po sklepích třískali sme rock, pokrok jen v sobě, uvnitř jen,
Kdepak se ozvat, to hned byl doktor dělníkem.

Kdejaký majáles a slávu vždycky někdo nějak odnes',
Vylít' ze školy, šel stavět v Praze most,
A Beatles zpívali si dál a svět se točil, točil, hrál,
A my jsme doufali, že jednou, že bude líp.

Teď je nám čtyřicet a víc, konečně chtěli bysme říct,
Něco v tom smyslu, že nám někdo hodně vzal,
Že chceme vidět jeho tvář, razítka, kancelář, a tak,
Když už to není pravda, tak ať je to aspoň sranda.

Nikdy nežil jsem moc pěkně, hříchů mám,
Že kdybych spočítat je chtěl, sčítal bych možná i pár dnů,
Dokážu začínat snad znovu, jen kdybych záruky tu měl,
Že ňákej úředník mně neotočí svět.

Aspoň mý děti ať se maj', vždyť to hned nemusí bejt ráj,
Tak něco mezi tím, pokoj, mír a klid,
Pokoj, ať myslej' si, co chtěj', mír, ať se nikdy nestřílej',
Klid, v němž se milovat dá, pracovat a žít.

Teď je nám čtyřicet a víc, konečně chtěli bysme říct,
Něco o tom smyslu, že nám někdo hodně vzal,
Že chceme vidět jeho tvář, razítka, kancelář, a tak,
Když už to není pravda, tak ať je to aspoň legrace.
Nikdy nežil jsem moc pěkně, hříchů mám,
Že kdybych spočítat je chtěl, sčítal bych možná i pár dnů...

Stempel

Ich habe nie besonders schön gelebt, ich habe so viele Sünden,
dass, wenn ich sie zählen wollte, ich vielleicht ein paar Tage bräuchte,
meine Generation sang Gott, uns schmückte an der Grenze ein Zaun,
über den alles erst ein paar Jahre später kam.

Die Beatles hörte schon die ganze Welt, uns verwirrten nur Märsche den Kopf
und die Haare hatten wir auf Befehl, wie es gerade pfiff,
in den Kellern hämmerten wir Rock, Fortschritt nur in uns, nur innerlich,
wo denn sich äußern, da wurde man schnell vom Doktor zum Arbeiter.

Jedes Maifest und jede Feier hat immer irgendwer irgendwie ausbaden müssen,
flog von der Schule, ging in Prag Brücken bauen,
und die Beatles sangen weiter und die Welt drehte sich, drehte sich, spielte,
und wir hofften, dass es einmal, dass es besser wird.

Jetzt sind wir vierzig und mehr, endlich möchten wir sagen,
etwas in dem Sinne, dass uns jemand viel genommen hat,
dass wir sein Gesicht sehen wollen, Stempel, Büro und so,
wenn es schon nicht wahr ist, dann soll es wenigstens Spaß sein.

Ich habe nie besonders schön gelebt, ich habe so viele Sünden,
dass, wenn ich sie zählen wollte, ich vielleicht ein paar Tage bräuchte,
ich kann vielleicht wieder von vorne anfangen, wenn ich nur die Garantie hätte,
dass irgendein Beamter mir nicht die Welt verdreht.

Wenigstens meine Kinder sollen es gut haben, es muss ja nicht gleich das Paradies sein,
so etwas dazwischen, Ruhe, Frieden und Gelassenheit,
Ruhe, damit sie denken können, was sie wollen, Frieden, damit nie geschossen wird,
Gelassenheit, in der man lieben, arbeiten und leben kann.

Jetzt sind wir vierzig und mehr, endlich möchten wir sagen,
etwas in dem Sinne, dass uns jemand sehr viel genommen hat,
dass wir sein Gesicht sehen wollen, Stempel, Büro und so,
wenn es schon nicht wahr ist, dann soll es wenigstens Spaß sein.
Ich habe nie besonders schön gelebt, ich habe so viele Sünden,
dass, wenn ich sie zählen wollte, ich vielleicht ein paar Tage bräuchte...