Текст и перевод песни Karel Černoch - Popelky

Popelky

Kolik je v řádku not
A kolik nad linkou být smí?
Kolik je dětskejch úst
Co zamkneš pralinkou, kdož ví?

A proč je, táto,
V abecedě před el ká?
A řekni, táto,
Ale vážně, byla Popelka?

Proč si dívky
Rády hrajou na velký?
A pak pláčou
Jako malý Popelky?

Popel krásy, hrášek touhy, není lék,
Přitom schází jen ten pouhý oříšek.

Kolik je písku na poušti
A kolik tou pouští vede cest?
Když éro zemi opouští,
Co všechno s sebou musí nést?

A může se, táto,
Malý změnit ve velký?
A řekni, táto,
Ale vážně, jsou teď Popelky?

Je to krásný hrát si věčně s otázkou,
Je krásný běžet dál i za láskou.
Věčně prát se, běžet světem, třeba sám,
Proto fandím dětem a všem Popelkám.

Cinderella

How many notes in a row,
And how many above the line can there be?
How many children's mouths
Can be locked with a praline, who knows?

And why is it, my dear,
In the alphabet does K come before L?
And tell me, dear,
But seriously, was there a Cinderella?

Why do girls
Like to play around with the big ones?
And then cry
Like little Cinderellas?

Ashes of beauty, a pea of desire, there is no remedy,
Yet only that one simple nut is missing.

How much sand is there in the desert
And how many paths lead through that desert?
When a plane leaves the Earth,
What all must it carry with it?

And can it be, my dear,
That the little one can change into the big one?
And tell me, darling,
But seriously, are there Cinderellas now?

It's beautiful to play with questions forever,
It's beautiful to run on further, even for love.
Always fighting, running through the world, maybe alone,
That's why I cheer for children and all Cinderellas.