Páteční - Karel Černoch перевод на немецкий

Páteční

Šaty jsou sváteční, zvony zní páteční,
Oni jdou na rukách zlatej cejch,
Bože můj, proč ten chrám nepadá, polykám,
Hořkej prach po slzách protivnejch.

Když mi ústa dává, cítím náhlej pád,
Když se láska vdává, má ji mít jeden rád.

Zvony zní smuteční, lidé jsou neteční,
Zbyl jen prach po slzách protivnejch.

Toho dne na mne spad celej svět
A všechno krásný se zřítilo v tom okamžiku,
Kdy vítr odhrnul kousek bílýho závoje.
A svět se roztříštil o křivý dlažební kostky
Toho starýho náměstí,
Který už vidělo tolik lidskýho neštěstí.
Začalo pršet a já jsem cítil,
že budu brečet, brečet před lidma,
Který to nemůžou pochopit,
Protože ten jejich svět ještě stojí.
Tak jsem šel pryč.

Město zdá se pouští, domům hrozí pád,
Nebe níž se spouští ...
...pozdravuj,
Mám té rád.

Šaty jsou smuteční, zvony zní čtvrteční,
Lidé jdou, víří prach po slzách.
Šaty jsou smuteční zvony zní čtvrteční,
Hořkej prach na očích, na řasách.

Freitags

Die Kleider sind festlich, die Glocken läuten freitags,
Sie gehen, an den Händen ein goldenes Mal,
Mein Gott, warum stürzt diese Kirche nicht ein, ich schlucke,
Bitteren Staub nach bitteren Tränen.

Wenn sie mir den Mund reicht, fühle ich einen jähen Fall,
Wenn die Liebe heiratet, sollte nur einer sie lieben.

Die Glocken klingen traurig, die Leute sind teilnahmslos,
Übrig blieb nur Staub nach bitteren Tränen.

An diesem Tag fiel die ganze Welt auf mich
Und alles Schöne stürzte in diesem Augenblick ein,
Als der Wind ein Stück des weißen Schleiers lüftete.
Und die Welt zerschellte an den krummen Pflastersteinen
Dieses alten Platzes,
Der schon so viel menschliches Unglück gesehen hat.
Es begann zu regnen und ich fühlte,
dass ich weinen werde, weinen vor Leuten,
Die das nicht verstehen können,
Weil ihre Welt noch steht.
Also ging ich weg.

Die Stadt scheint eine Wüste, den Häusern droht der Einsturz,
Der Himmel senkt sich tiefer ...
...grüß,
Ich liebe dich.

Die Kleider sind Trauergewänder, die Glocken läuten donnerstags,
Die Leute gehen, wirbeln Staub von Tränen auf.
Die Kleider sind Trauergewänder, die Glocken läuten donnerstags,
Bitterer Staub auf den Augen, auf den Wimpern.