Текст и перевод песни Ondrej Brzobohaty - Sedm

Sedm

Sedm let žijeme ve stejném bytě,
Dva jiné životy, rychle a skrytě.
Ženou se do nikam navzdory realitě i snům.
Dvě cizí tváře na jedné stěně,
Dva různé příběhy ve společném jméně.
Ti co se bezhlavě vydali napospas dnům.
Proč vlastně zrovna my dva lámu si hlavu, když
Každý ráno lásko vařím ti kávu.
I když pak v noci každý na jinou stranu jdem spát.
Sedm let uběhlo v jediné větě, při tvé ranní kávě a mé cigaretě.
Odpusť, že nevím zda chce se mi plakat či smát.
Jako dva cizinci na jedné lodi,
Která však pluje jen když se to hodí.
Jinak jde ke dnu, ale tak už to chodí, co s tím?
To co už bylo nedá se vrátit,
Však to co bude můžem nadobro ztratit.
Co když tě po sedmý sloce nikdy neuvidím.
Sedm let stejně jak je slok bez refrénu,
Když neměl život, proč píseň má mít změnu?
Snad jednou dopíšu ji celou na tu stěnu, kdo ví...?

Seven

Seven years we've lived in the same apartment,
Two different lives, fast and hidden.
They rush into nowhere despite reality and dreams.
Two strange faces on one wall,
Two different stories in one common name.
Those who recklessly surrendered to the days.
Why on earth just the two of us do I beat my brains about,
When in the morning my love, I make you coffee.
Even though at night we each go to sleep on the other side.
Seven years passed by in one sentence, with your morning coffee and my cigarette.
Forgive me, I don't know whether I want to cry or laugh.
Like two strangers on one ship,
Which only sails when it's convenient,
Otherwise it sinks, but that's how it goes, what can we do?
What already was cannot be returned,
But what will be we can lose forever.
What if after the seventh verse I never see you again.
Seven years the same as the verses without a chorus,
When life had none, why should a song have a change?
Maybe one day I'll finish writing it all on that wall, who knows...?