Nomádský Stan - Raduza перевод на немецкий

Nomádský Stan

Ještě spím v nomádském stanu.
Ještě nevidím konec cest svých.
Ještě mnohokrát ulehnu a vstanu,
Od ohně slyším hovor a smích.
Jednou všechny koráby pouští, které na cestu se pouští,
Navěky spočinou vestínu oáz,
Jako ti před námi i ti co přijdou po nás.
I když život můj příteli je mnohem kratší, než jsme mysleli.

Ještě vítr žene mou bárku,
Ještě nenadešel čas na návrat.
Ještě mé oči hledí na Polárku.
Kolik je strachu, tolik zavřených vrat.
Jednou všechny lodě své přídě otočí domů k Idě.
Jednou dopluji k břehům Itaky,
Vystoupím na břeh a ty taky.
I když život můj příteli je mnohem kratší,
Než jsme mysleli.

Jednou všechny lodě své přídě otočí domů k Idě.
Jednou dopluji k břehům Itaky,
Vystoupím na břeh a ty taky, taky, taky, taky.
I když život můj příteli je mnohem kratší,
Než jsme mysleli.

Ještě sedím pevně na svém koni,
Ještě je přede mnou až k obzoru step.
A když svou hlavu k jeho šíji skloním,
Slyším jeho i svůj zrychlený tep.
A lidé pouští, moří i stepí,
Silní i slabí,
Vidoucí i slepí
V jediném směru k domovu míří
A jejich kroky prach země víří.
I když život můj příteli je mnohem kratší.
I když život můj příteli je mnohem kratší, než jsme mysleli.

Nomadenzelt

Ich schlafe noch im Nomadenzelt.
Ich sehe noch kein Ende meiner Wege.
Noch oft werde ich mich hinlegen und aufstehen,
Vom Feuer höre ich Gespräch und Lachen.
Einmal lassen alle Schiffe los, die sich auf den Weg begeben,
Werden für immer in Oasengräbern ruhn,
Wie jene vor uns und die nach uns kommen.
Auch wenn mein Leben, Freund, viel kürzer ist, als wir dachten.

Noch treibt der Wind mein Boot,
Noch ist die Zeit der Rückkehr nicht gekommen.
Noch blicken meine Augen auf den Polarstern.
So viel Angst, so viele verschlossene Tore.
Einmal werden alle Schiffe ihre Bug nach Hause zu Ida wenden.
Einmal werde ich die Küste Ithakas erreichen,
An Land gehen, und du auch.
Auch wenn mein Leben, Freund, viel kürzer ist,
Als wir dachten.

Einmal werden alle Schiffe ihre Bug nach Hause zu Ida wenden.
Einmal werde ich die Küste Ithakas erreichen,
An Land gehen, und du auch, auch, auch, auch.
Auch wenn mein Leben, Freund, viel kürzer ist,
Als wir dachten.

Noch sitze ich fest auf meinem Pferd,
Noch liegt vor mir bis zum Horizont die Steppe.
Und wenn ich meinen Kopf an seinen Hals lehne,
Höre ich seinen und meinen beschleunigten Herzschlag.
Und Menschen der Wüste, Meere und Steppen,
Starke und Schwache,
Sehende und Blinde
Zielen alle in eine Richtung nach Hause
Und ihre Schritte wirbeln den Staub der Erde.
Auch wenn mein Leben, Freund, viel kürzer ist.
Auch wenn mein Leben, Freund, viel kürzer ist, als wir dachten.