Текст и перевод песни Václav Neckář - Balada Z Parku

Balada Z Parku

Svou tvář měl stářím vrásčitou
Hřebíkem hůlku pobitou
Chodil sám
Stále sám

Já vídal jej, jak přihrben
Napichoval celý den
Projeté lístky z tramvaje
Kam vítr je svál

Chodil městským parkem
A každý kout tu znal
Pod stromy se s deštěm ukrýval
Všechno nepotřebné, co odložil náš svět
Našel svojí hůlkou naposled

A kdo by se ptal po ceně
Té chvíle snění zlacené
A poezie ztracené
Kam vítr ji svál

Bydlel v suterénu
S oknem nad zemí
Po ránu
Se zdravil se všemi

Svět vycpaných ptáků
A starých pohlednic
Svět prodřených fraků
Není víc

Milion zápalek si skryl
Aby z nich jednou postavil
Lodě v lahvích, které nevypil
A plout v nich chtěl v dál

Kdo to za nás určí
Je to málo nebo dost
Žít stále něčí minulost

Kdo to za nás poví
Zda to stačí
Nebo ne
Čím životy jsou si podobné

Pak jednoho dne nepřišel
A už jsem o něm neslyšel
Nikdy víc
Nikdy víc

A kdo by se ptal po ceně
Té chvíle snění zlacené
A poezie ztracené
Kam vítr ji svál
Kam vítr ji svál

Ballad From the Park

His face was wrinkled with age
And his cane was studded with nails
He walked alone
Always alone

I would see him, how hunched
He would spear all day long
Used tickets from the tram
As the wind blew them

He walked through the city park
And he knew every corner
He would hide under the trees when it rained
Everything that our world cast aside
He found with his cane for the last time

And who would ask about the price
Of that gilded moment of dreaming
And of lost poetry
As the wind blew it

He lived in the basement
With a window above ground
In the morning
He would greet everyone

A world of stuffed birds
And old postcards
A world of worn-out tailcoats
Is no more

He hid a million matches
So that one day he could build
Ships in bottles that he had not drunk
And sail in them far away

Who will decide for us
If this is little or much
To live eternally in someone's past

Who will tell us
If this is enough
Or not
In what way are lives the same

Then one day he did not come
And I never heard of him again
Never again
Never again

And who would ask about the price
Of that gilded moment of dreaming
And of lost poetry
As the wind blew it
As the wind blew it