Текст песни Nautilus - Václav Neckář

Kdo ví, kde odpočívá Nautilus
Kdo ví, kde skončil svoji dlouhou pouť
Kdo ví, kde naposled se potopil
A nikdy víckrát už nevyplul

Mäelström jej hýčká ve svém náručí
A v něm hlavu plnou zázraků
Kapitán Nemo, když mi poručí
Já vidím do lidí jak do vraků

Vidím na tisíc vzácných pokladů
Které jen stěží někdo vyloví
Leží tam v troskách stranou pohledů
Na místech, o kterých se nikdo nedoví

V hloubkách, kde může plout jen Nautilus
20 000 mil pod mořem myšlení
V troskách vašich duší a na dně slz,
Je poklad, který těžko někdo docení

Na den tak vypůjčit si Nautilus
Stačím je všechny ještě zachránit
A očistit je od chaluh a od medúz
A od chobotnic a nánosy bahna z nich odstranit

A vzíti tu truhlu stříbrem kovanou
A víko klíčkem písní odemknout
Rozdávat lásku uvnitř schovanou až do dna
A potom zas dále plout

Projít se Atlantidou křížem kráž
A vyrvat času všechno, všechno, co nám zatajil
Najít staré mapy, bez nichž se nevyznáš
Tam v krajinách svého mozku a na chodbách žil

A tak jak Nemo řídil Nautilus
Špatné a zlé pohřbít ve vlnách
Namířit příď do kýlu hrůz a nechat mořský proud
Aby je navždy splách

A vzít z nich jen věci lidem potřebné
Jen soudek s dobrým vínem hloubavým
Jen smích pro malé děti nezbedné
Pro které to vlastně všechno tady vyprávím

Stačí jen znovu najít Nautilus
A přístav, který opět opustí
Tajuplný ostrov leží v každém z nás
A pan Jules Verne mi to jistojistě odpustí

On ví, kde odpočívá Nautilus.