Lyrics Vzpomínky - Lucie Bílá

Stmívá, nějak náhle se stmívá,
Marně vzpomínky skrývám stěnou zapomnění.
Stejně přijdou a nic je v pravdu nepromění
Jsme si dál tak vzdálení.
Zvláštní pocit prázdnoty vzrůstá,
I když vím, že jsi tu zůstal.
Jsem zas opuštěná.
Něco říkáš a vůbec nic to neznamená,
Co nám zbývá, půjdem spát.
Tvé rty líbám, tvou dlaň mám,
A půlnoc tmou nás chrání.
Pak se vzbudím, všechno zas jen studí,
Zas byl tu sen jen přání.
Svítá slunce málem už pálí,
Snad i tobě se zdáli ty sny které já mám .
Každý z nás dvou se tajně vrátil ke vzpomínkám.
Každý z nás dvou zvlášť a sám.
Býval mráz,
Mrak slunce zas.
A stejně tvá ruka hřál.
Co z lásky zbývá,
Mě se dál zdá živá.
Mě ještě zdá se stálá.
Vstávej, o té lásce mi říkej
A já přijmu to z díkem,
Všechno vrátí se k nám.
Zas mě líbej ať na vzpomínky zapomínám
Jen těch krásných víc ať mám.