Lyrics Oblomov - Tomáš Klus

Životem bych nejradši proplul
Jenže jsem děravý tvor
Z jedniček a z nul
Až rám mé lodi zplesniví
Pochopím teprve že jsem živý

Sedím sám a vím, že za moc nestojím
Naříkám a vnitřně prahnu po boji
Jít nevím s kým a kam. Dělám, co mohu
A co mohu, to odkládám

Nevím si rady vůbec s ničím
Mám všechny předpoklady
že sám sebe zničím
Vyčnívám-li, pak někde z pozadí
Neboť mým heslem je nevadit

Jsem plný prázdných gest a slov
Jsem váš hrdina Oblomov
Jsem klonem se sklony k lítosti
Jsem člověk druhé jakosti

Život sním a žiju sny i za jiné
Trpím tím, že vidím ze dna k hladině
Přijímám věci tak, jak jsou
Když se svým stádem táhnu za potravou

Sedím sám v kuchyni za stolem
A dumám, co ze mě bude za sto let
Takový jsem já myslitel
Jsem člověk navíc, člověk na pytel

Neřeším, že se někdo někde nějak má
Jsem si vším a o druhé se nestarám
Teprv až tíseň dolehne
Cosi se ve mně dole hne

Jsem plný prázdných gest a slov
Jsem váš hrdina Oblomov
Jsem klonem se sklony k lítosti
Jsem člověk druhé jakosti

Bude líp, až bude se mi třeba chtít
Trochu žít, ale ne tak, abych musel jít
Něčemu vstříc a plýtvat silami
Jsem plně v moci noci nad námi

Vzdor ve mně ze zásady nebují
Ač nesnáším, když se do mě obují
A libuji si ve slibech
Na rozdíl od všech chytám první dech

Taj okrádám rostliny o vzduch
Předpokládám, že už jiný nebudu
Neměnit se a hlavně nebudit rozruch
Zůstanu pátým kolem od sudu

Jsem plný prázdných gest a slov
Jsem váš hrdina Oblomov
Jsem klonem se sklony k lítosti
Jsem muž, co nemá vlastnosti

Čtvrt století zde jen přebývám
Nedělám nic, co vadilo by vám
Zakopávám o své kořeny
Jsem sám do sebe vnořený

Zakopávám o své kořeny
Jsem sám do sebe
Zakopávám své kořeny
Jsem sám