Vakuum

Kolem nás
voda a vzduch,
oheň, země a bůh
je zřejmě žena.

Svět světlo a stín,
tvůj hořící klín,
v něm žízeň uhašená.

Víckrát tě neuvidím,
skok do vzduchoprázdna.
Nic víc,
jenom bude míň
o jednoho blázna.

V moři bělostných cích
náš prvotní hřích,
jak loďka převržená.

Je jedno co víš,
tím spíš, s kým spíš,
cena je stanovená.

Víckrát tě neuvidím,
skok do vzduchoprázdna.
Nic víc,
jenom bude míň
o jednoho blázna.

Ztracený břeh,
království za příběh,
co šel by vzít zpátky.

Jen pár holých vět
je celý náš svět,
tak křehký a vratký.

V tuhle chvíli nic
mezi náma,
je to jak skok
do neznáma.
Jen jediný vím,
víckrát tě neuvidím.

Příteli, postůj a slyš,
jak zřejmě už víš,
bůh je žena.

A taky láska,
voda a krev,
a d dur a f,
dvě srdce obnažená.

Hořkej acylpyrin
a sklenice vína.
Nic víc
jen oheň a dým,
jen zlato a hlína.

Víckrát tě neuvidím,
skok do vzduchoprázdna.
Nic víc,
jenom bude míň
o jednoho blázna.