paroles de chanson Z Pekla - Dymytry

Psal se rok 1888,
v průběhu dvou měsíců bylo v chudinské čtvrti Londýna
brutálně zavražděno pět prostitutek způsobem,
jaký dosud nikdo neviděl.
Pachatel nebyl nikdy dopaden.
Po mnoha letech se z něj stala legenda
legenda jménem Jack Rozparovač.
9 listopad počasí nevlídný
v ulicích chcípnul pes, zima se vrací.
Toulat se Dorset Street je víc než ošidný.
Já přesto musím ven mám tady práci dřív, než začne den.
Půlnoc se plíží Londýnem, půlnoc se plíží Londýnem
Jen pot a moč je všechno co z něj zbylo. [všechno co z něj zbylo]
Půlnoc se plíží Londýnem půlnoc se plíží Londýnem
Po staletí bude zářit moje velký dílo.
Od mládí jsem bídu s nouzí stloukal,
chudej kluk, co na něm záleží,
ostatní si hráli,
já jen do knih koukal, titul Doktor ten mi právem náleží.
Tak už mě vedou, opona padá, ona mi neřekla, že břitvu nemá ráda,
že se dobře baví,
říkal jsem si v duchu,
tak hezky se mi smála - od ucha rovnou k uchu.
Jsem jinej a možná divnej, stejně mi závidíš, tak
klidně si to přiznej. Teď mě tu soudíte a přitom každej ví,
já dělám to o čem vy sníte, to je moje poselství.
Vždycky jsem chtěl být víc, než je ta chudá lůza,
každej sebou táhne odkud pochází.
Nezmůžeš nic, když hovno máš, věř
mi je to hrůza, když tě tenhle pocit pořád provází.
Jsem sluha jen a vím,
že se za to budu houpat, když rozkáže král, já musím poslouchat.
To bude tím, jedni vládnou,
druzí musí koukat, navíc tuhle zvrhlou práci dělám vážně rád.
Tak už mě vedou, opona padá, ona mi neřekla, že břitvu nemá ráda,
že se dobře baví,
říkal jsem si v duchu, tak hezky se mi smála - od ucha rovnou k uchu.
Jsem jinej a možná divnej, stejně mi závidíš, tak
klidně si to přiznej. Teď mě tu soudíte a přitom každej ví,
já dělám to o čem vy sníte, to je moje poselství.
Až se mě jednou budou ptát,
proč jsem ty ženy zohavil,
nikdo se nedoví, že oddělal jsem kurvu,
s kterou se synáček krále pobavil.
Až pustí korunu,
co smí jen britským králům zdobit hlavu do zlatem vykládaný truhlice,
já, chudej doktor z týhle hnusný čtvrti, zachráním
jejího dědice... [jejího dědice]
Tak už mě vedou, opona padá, ona mi neřekla, že břitvu nemá ráda,
že se dobře baví,
říkal jsem si v duchu,
tak hezky se mi smála - od ucha rovnou k uchu.
Jsem jinej a možná divnej, stejně mi závidíš, tak
klidně si to přiznej. Teď mě tu soudíte a přitom každej ví,
já dělám to o čem vy sníte, to je moje poselství.
Tiše se skrývá, je schovaný v nás. Trápí a týrá s ním žije se snáz.