paroles de chanson Admirál - Helena Vondráčková

Na té fotce, co mi dal,
On vypadal jak admirál,
Tělo jako lineál,
No ideál, po kterém ženy šílí
Jeho pohled žárem plál
A sliboval, že by mi dal
Svatebním darem křižník,
Co kotvil opodál.
A proto do mých snů pak vstupoval,
Ten admirál, můj admirál,
Jak na lodním můstku stál a vzpomínal
Na mě, když bouře kvílí.
Jak všech moří mocný král
Si s větrem hrál, můj admirál,
Kol jeho mužných lící
Plál sněhobílý šál.
Říkal, život je jak oceán,
Když se dva setkají,
Tak musí spolu plout.
Láska je křehká jak porcelán
A ten kdo to snad ne
A ten kdo to snad ne
A ten kdo to snad neví, tak je bloud.
Vzdávala jsem nebi dík,
že můj milý je námořník,
ústa jako zralý fík
A známý zvyk,
Měl chůzi kolébavou.
Říkal mi: C′est magnifique!
Znal francouzsky můj námořník.
Já snila jsem, že jednou
Unese mě na rovník.
On říkal, že touží po zátoce,
V které by po cestách
Moh se mnou spočinout.
Láska musí nésti ovoce
A ten kdo to snad ne
A ten kdo to snad ne
A ten kdo to snad neví, tak je bloud.
Na té fotce, co mi dal,
On vypadal jak admirál,
Tělo jako příložník,
No námořník
A já jsem naletěla
Na tenhleten hloupý trik.
Nebyl admirál, nebyl námořník.
Já poznala jsem záhy,
Byl pouhý převozník.