Jsou

Jsou věci, kterým nelze se vyhnout
Na které vždycky zůstaneš sám
Jsou břemena, která nelze, než zdvihnout
A nést je životem dál

Jsou cesty, kterými musíš se probít
Protože každá jiná vedla by v kruh
A pak navždy na jedné z orbit
Člověk by kroužil jak hejno much

Jsou věci, kterým musíš se vzepřít
A zas jiné, kterým nutno se poddat
A je na tobě, kdy zůstaneš ve při
A kdy se odvážíš ruku ke smíru podat

A kdy se odvážíš zachránit sebe
Protože padneš-li, zahyne svět
A máš-li dost sil, ze země seber
Každého, kdo bude se slabostí chvět

Žádná z mých slzí tě neobměkčí...
Žádná tě neobměkčí...

Jsou tak strašlivá hnutí citu
Že pukají světy do hloubi jader
Přesto přeješ si- ještě být ještě být chci tu
I když rvou srdce zpod ňader

Je dobro tak velké, že spatřit ho nelze
Aniž ho může pochopit mysl
Jen občas ho zahlédnout skrze
Bolest, jež zdánlivě nemá smysl

Žádná z mých slzí tě ne ne ne neobměkčí
Tě žádná z mých slzí tě neobměkčí

Žádná z mých slzí žádná žádná žádná
Žádná tě neobměkčí...
Žádná z mých slzí tě neobměkčí
Tě žádná žádná žádná

Jsou věci, kterým nelze se vyhnout
Na které vždycky zůstaneš sám
Jsou břemena, která nelze, než zdvihnout
A nést a nést ta da ...
...ta da.