Pastyr Stinu

Osleplý hvězdář vzpomínkou sní,
životy plynou z pod víčky dní.
V myšlenkách stoupá, jde stále výš,
Vědomí lásky, v něm hledá,
Odmyká, počíná.

Je pastýř stínů před sebou sám,
Barvami plout v zármutku tmou.
Jen říkej, jak rád budeš mě mít
Prosí, nevidí...
Pastýř stínů před sebou sám,
Barvami plout v zármutku tmou.
Jen říkej, jak rád budeš mě mít.
Mít rád

Připoutá k rukám oči co spí,
Rozpouští v tváři sluneční smích.
Potichu říká, kdopak to ví,
Jak hvězdy hlídá, tmě uniká
Odlétá nečeká