Plachty

Když básník neví
Hýčká střepy
Asi je unavený, možná slepý
Přesto se snaží cítit vítr

Po délce ráhen
Plachta je stažená
Dotknu se ramen, jestli to stihnu
Máš v sobě to, co mám rád na ženách

V mý hlavě najednou,
Tvůj obraz se vzal
Si moje první, i poslední
Neptal se, ani neklepal

Z hlavy tě nepustím
Až příliš toužím
Z hlavy tě nepustím
Si uvězněná
Z hlavy tě nepustím
Za noci v bouři
Tvůj poklad ukryje na navěky oceán

Když básník neví
Křídla něhy
V kajutách lodí, často se hodí
Nebe se mění, sílí vítr
Po délce ráhen, plachta je stažená
Uhasit plamen, už těžko stihnu
Máš v sobě zlo, si krásná, zkažená

V mý hlavě najednou,
Tvůj obraz se vzal
Si moje první, i poslední
Neptal se, ani neklepal

Z hlavy tě nepustím
Až příliš toužím
Z hlavy tě nepustím
Si uvězněná
Z hlavy tě nepustím
Za noci v bouři
Dvě lodě půjdou ke dnu, my dva, ty a já!