Текст песни Pisen samotarky - Live - Lucie Bílá

Já samotářka samotná
Jdu noci vstříc a šeru koutů.
A otěž sejmu představám
A pochytám je do kornoutů.
A náhle aniž vím,
Už mi nic nechybí,
Jsem s ním.
Já samotářka najednou
Se samotou se vypořádám.
On vlastně vůbec netuší,
že potají mu z ruky hádám.
Co má se mu kdy stát
A co můj nejdražší má rád.
Má tak rád,
Když s úsměvem ho vítám,
Když jdem tmou
A nábřeží už dřímá.
Je nesvůj,
Když den mě neobjímá.
A jeho drobných něžností
Se sotva dopočítám.
Když pak mží,
Tak on mě pláštěm chrání,
Zmokne sám,
Když přenáší mě louží.
Jen se dotknem a vím,
Jak po mě touží.
Snad nosil by mě na rukou
V tom dešti do svítání.
Tohle já si jen tak nalhávám,
Sama mluvím se sebou i tentokrát.
Beznaděj, jen sebeklam, to znám.
Jenže já věřím v slůvko snad.
Když svítá a mlha zvolna stoupá,
Pryč je déšť a s ním i on se ztrácí.
Dům z karet se rozpadá a kácí,
Zas na světě jsi samotná,
Co naděláš ty hloupá.
Sen končí, proč já se koncům bráním?
Příběh můj je přeludem, jen zdáním.
Co na tom, jdi samotářko za ním
S tou věčnou touhou po něčem,
Co nemůže ti dát.
Má lásko, má lásko, má lásko,
Proč jinou máš tak rád?