Текст песни Zlatá Monstrance - Helena Vondráčková

To slunce je mou zlatou monstrancí,
Co při mši ranní zdvíhá den.
Dlouhý spaní odnesou skřivánci
A já dám svou tvář slunci v plén.
Spánek vrátím tam, kam náleží,
Jak velí půjčovní řád.
Žiju a tím o sny neběží,
Já na slunci dál chci se hřát.
Ať každodenně s bláznivou nadějí
Ptáci zapějí, že prý těch slunci je víc.
Kouzelnou finesou prý jich přinesou
Zítra třeba na tisíc.
Já jim v tom nebráním,
Hlavu zakláním,
Prohlížím šmolkovej tyl.
Jedno mi postačí, když se nemračí
A když já jsem jeho cíl, ten cíl.
To slunce je mým zlatým kalichem,
Co při mši ranní zdvíhá den.
Dlouhý spaní odhodím se smíchem
A pak utíkám rychle ven.
Nohy smáčí rosa průsvitná,
Slunce den zdvíhá výš.
Ptám se já,
čím jsem tak bezcitná,
že pro slunce snům zamknu mříž.
Ať každodenně s bláznivou nadějí
Ptáci zapějí, že prý těch slunci je víc.
Kouzelnou finesou prý ji přinesou
Zítra třeba na tisíc.
Já jim v tom nebráním,
Hlavu zakláním,
Prohlížím šmolkovej tyl.
Jedno mi postačí, když se nemračí
A když já jsem jeho cíl, ten cíl.
Na, na, na, na...