Текст песни Stokrát Chválím Čas - Karel Gott

Po lávce tvého nártu
Přejdu nejsnáz pláče pout,
Na stéble tvého zápěstí
Mohu dál i v bouři plout.

Jen v hořkomléčné dráze
Tvých vlasů chtěl bych spát
A máš-li vést mě k zkáze,
Tak já ji příjmu rád.

A stokrát chválím čas,
Kdy vcházím do tvých řas,
Každý záhyb tvůj i vlas já znám.

A kdyby náhle blesk tu sjel,
Srdce spálil na uhel,
Tak byl bych šťasten,
že jsem lásku měl a mám.

Jak terče střelnic na poutích,
Jsou ta souhvězdí tvých pih
A máš tak svůdná zákoutí
Jež neznat byl by hřích.

V tvých nástrahách jak v Séně
Se topím dál a dál
A znám tě stále méně
A já bych rád Tě znal.

A stokrát chválím čas,
Kdy vcházím do tvých řas,
Každý záhyb tvůj i vlas já znám.

A kdyby náhle blesk tu sjel,
Srdce spálil na uhel,
Tak byl bych šťasten,
že jsem lásku měl a mám.

Ač ráno sám jsem v dálce,
Ta hořkost má je táž,
Na mráčky píšu palcem
Co dávno, dávno znáš.

Že stokrát chválím čas,
Kdy vcházím do tvých řas,
Každý záhyb tvůj i vlas já znám.

A kdyby náhle blesk tu sjel,
Srdce spálil na uhel,
Tak byl bych šťasten,
že jsem lásku měl a mám.