Текст песни Sopka - Karel Plíhal

V každém je sopka, zdánlivě spící
Před níž jsme zcela bezbranní
Občas nám doutná pod čepicí
To se jen vrtí ze spaní
Ale pak náhle u ranní kávy
Či večer v báru u sklenky
Začne se čertit, jen místo lávy
Vychrlí divné myšlenky
Myšlenka – myška, hladová věčně
Zábrany lehce přehryže
Utečeš z domu k pohledný slečně
Toužíš po stavu beztíže
A sopka se činí a tělo se chvěje
Jak země kdesi pod Etnou
Oči se lesknou a slečna se směje
Dokud se ústa nestřetnou
Nejmenší z všedních přírodních dramat
A jak nám dává do těla
A budem se trápit a budeme klamat
A zbyde z nás trocha popela