Текст песни Pisen samotarky (On My Own) - Lucie Bílá

Já samotářka samotná
Jdu noci vstříc a šeru koutů
A otěž sejmu představám
A pochytám je do kornoutů
A náhle aniž vím
Už mi nic nechybí
Jsem s ním

Já samotářka najednou
Se samotou se vypořádám
On vlastně vůbec netuší
že potají mu z ruky hádám
Co má se mu kdy stát
A co můj nejdražší má rád

Má tak rád
Když s úsměvem ho vítám
Když jdem tmou
A nábřeží už dřímá
Je nesvůj
Když den mě neobjímá
A jeho drobných něžností
Se sotva dopočítám
Když pak mží
Tak on mě pláštěm chrání
Zmokne sám
Když přenáší mě louží
Jen se dotknem a vím
Jak po mě touží
Snad nosil by mě na rukou
V tom dešti do svítání

Tohle já si jen tak nalhávám
Sama mluvím se sebou i tentokrát
Beznaděj, jen sebeklam, to znám
Jenže já věřím v slůvko snad

Když svítá a mlha zvolna stoupá
Pryč je déšť a s ním i on se ztrácí
Dům z karet se rozpadá a kácí
Zas na světě jsi samotná
Co naděláš ty hloupá

Sen končí, proč já se koncům bráním?
Příběh můj je přeludem, jen zdáním
Co na tom, jdi samotářko za ním
S tou věčnou touhou po něčem
Co nemůže ti dát

Má lásko, má lásko, má lásko
Proč jinou máš tak rád?