Muj Rodny Dum - Pavel Bobek перевод на немецкий

Muj Rodny Dum

Bylo mi šestnáct let já znát chtěl svět,
Náš dům byl jen mříž,
Táta jen kýv, řek' máš svůj věk
Tak pojď chlapče blíž.

Do kapsy sáh
A dal mi klíč,
řek cestu dál už znáš
Až poznáš svět a budeš chtít
Kam se vrátit máš.
Je to tvůj rodný dům
Tvůj rodný dům
Tvůj rodný dům
Tvůj rodný dům

Pak přešel čas
A přišel mi list
Můj strýc mi psal
A já věděl dřív
Než jsem začal číst,
že si bůh tátu k sobě vzal

Na vlak jsem sed,
Pak městem šel
A dlouho bloudil tmou,
Ale když jsem vzhléd'
Náhle jako stín
Tam stal přede mnou
Můj rodný dům,
Můj rodný dům
Můj rodný dům
Můj rodný dům

Náš plot,
Rozbitá okna a pár holých zdí,
Stará houpací židle,
Nikdo však neseděl v ní,
Byl tam cizí muž,
Na šatech prach, bílou přilbu měl,
Klíč mi na zem spad
A můj vlastní hlas náhle se chvěl,
To je můj rodný dům,
Můj rodný dům
Můj rodný dům
Můj rodný dům

Řek'měl jste přijít dřív
Už není čas,
Raději běžte kousek dál.
Za pár dní
Tu bude nová trať
A ten dům nám v cestě stál.

Pak vyšlehl blesk
A děsný třesk
Z úst mu slova vzal,
Já dál tam stál a do očí
černý prach mi slzy hnal,
Můj rodný dům,
Můj rodný dům
Můj rodný dům
Můj rodný dům

Mein Elternhaus

Ich war sechzehn, ich wollt' die Welt kennenlernen,
Unser Haus war mir zu eng,
Vater nickte nur, sagte: 'Du bist alt genug.'
'So komm näher, Junge.'

Er griff in die Tasche
Und gab mir einen Schlüssel,
sagte: 'Den Weg hinaus kennst du ja.'
'Wenn du die Welt kennst und zurück willst,'
'Hast du einen Platz zum Heimkehr'n.'
Es ist dein Elternhaus
Dein Elternhaus
Dein Elternhaus
Dein Elternhaus

Dann verging die Zeit
Und ich bekam einen Brief
Mein Onkel schrieb mir
Und ich wusste schon,
Bevor ich zu lesen begann,
Dass Gott meinen Vater geholt hat.

Ich nahm den Zug,
Ging dann durch die Stadt
Und irrte lang durch die Dunkelheit,
Aber als ich aufsah,
Plötzlich wie ein Schatten
Stand es da vor mir
Mein Elternhaus,
Mein Elternhaus
Mein Elternhaus
Mein Elternhaus

Unser Zaun,
Zerbrochene Fenster und ein paar kahle Mauern,
Ein alter Schaukelstuhl,
Doch niemand saß darin,
Da war ein fremder Mann,
Staub auf den Kleidern, einen weißen Helm trug er,
Der Schlüssel fiel mir aus der Hand
Und meine eigene Stimme bebte plötzlich,
Das ist mein Elternhaus,
Mein Elternhaus
Mein Elternhaus
Mein Elternhaus

Er sagte: 'Sie hätten früher kommen sollen'
'Jetzt ist keine Zeit mehr,'
'Gehen Sie lieber ein Stück weiter weg.'
'In ein paar Tagen'
'Wird hier eine neue Bahnstrecke sein'
'Und dieses Haus stand uns im Weg.'

Dann gab es einen grellen Schein
Und ein furchtbarer Knall
Nahm ihm die Worte vom Mund,
Ich stand weiter da, und in die Augen
Trieb mir schwarzer Staub die Tränen,
Mein Elternhaus,
Mein Elternhaus
Mein Elternhaus
Mein Elternhaus