Nedělní Ráno - Pavel Bobek перевод на немецкий

Nedělní Ráno

Zvonil budík, bylo ráno,
V hlavě mé byl kámen snad a pod ním tma.
Když jsem snídal džbánek piva,
Ještě zdálo se, že divnou příchuť má.
Když jsem spláchl chladnou vodou z očí sny
A z tváře závoj šedivý,
řek mi pohled pouhý z okna ven,
že nedělní je den a lenivý.

Já cítil dál, že v ústech mám chuť cigaret
A písní prošlé noci.
Tak jsem vyšel ven a díval se,
Jak slunce nový den má ve své moci.
A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní,
Co z horkých ploten voní
A náhle chtěl jsem být zas s tebou
Někde za městem ve stínu jabloní.

Chtěl bych být v nedělní ráno
V chodníku kvádrem žulovým
A proč divný smutek mívám,
To snad se nikdy nedovím.
A snad i smrt je méně vážná,
Než tyhle chvíle nedělní,
Kéž mi zvony ranní písní
Na prášek srdce rozmělní.

Šel jsem dál tou vůní ranní
Kolem bílých kočárků a dětských mašlí.
Pak jsem dlouho stál a díval se
Na věci, které svět občas krášlí.
Snad vrátil se mi zrak a já se najednou
Zas díval na svět zpříma,
Teď už možná tvému štěstí lépe rozumím,
Ač vím, že nejsi má.

Já chtěl bych být v nedělní ráno
V chodníku kvádrem žulovým
A proč divný smutek mívám,
To snad se nikdy nedovím.
A snad i smrt je méně vážná,
Než tyhle chvíle nedělní,
Kéž mi zvony ranní písní
Na prášek srdce rozmělní.

Sonntagmorgen

Der Wecker klingelte, es war Morgen,
In meinem Kopf war wohl ein Stein und darunter Dunkelheit.
Als ich einen Krug Bier frühstückte,
Schien es noch, als hätte es einen seltsamen Geschmack.
Als ich mit kaltem Wasser die Träume aus den Augen spülte
Und den grauen Schleier vom Gesicht,
sagte mir der bloße Blick aus dem Fenster,
dass es ein Sonntag ist und träge.

Ich spürte weiter den Geschmack von Zigaretten im Mund
Und der Lieder der vergangenen Nacht.
Also ging ich hinaus und schaute,
Wie die Sonne den neuen Tag in ihrer Macht hat.
Und dann schickte mir die Brise jenen Sonntagsduft entgegen,
Der von heißen Herdplatten duftet
Und plötzlich wollte ich wieder bei dir sein
Irgendwo außerhalb der Stadt im Schatten der Apfelbäume.

Ich möchte an einem Sonntagmorgen sein
Ein Granitquader im Gehsteig
Und warum ich seltsame Traurigkeit verspüre,
Das werde ich wohl niemals erfahren.
Und vielleicht ist sogar der Tod weniger ernst,
Als diese Sonntagsmomente,
Mögen mir die Morgenglocken mit ihrem Lied
Das Herz zu Pulver zermahlen.

Ich ging weiter durch diesen Morgenduft
Vorbei an weißen Kinderwagen und Kinderschleifen.
Dann stand ich lange da und schaute
Auf die Dinge, die die Welt manchmal schmücken.
Vielleicht kehrte mein Augenlicht zurück und ich plötzlich
Sah wieder geradeaus auf die Welt,
Jetzt verstehe ich vielleicht dein Glück besser,
Obwohl ich weiß, dass du nicht mein bist.

Ich möchte an einem Sonntagmorgen sein
Ein Granitquader im Gehsteig
Und warum ich seltsame Traurigkeit verspüre,
Das werde ich wohl niemals erfahren.
Und vielleicht ist sogar der Tod weniger ernst,
Als diese Sonntagsmomente,
Mögen mir die Morgenglocken mit ihrem Lied
Das Herz zu Pulver zermahlen.