Stále Šťastné Údolí - Václav Neckář перевод на немецкий

Stále Šťastné Údolí

Ty jsi byla stále šťastné údolí
Tobě pořád zářil v očích smích
Já věděl že mé rány přebolí
Jak jen se dotknu dlaní tvých

Když tě viděl táta řek' mi vzápětí:
Ta se umí vážně hezky smát
Ten úsměv vypůjčený od dětí
Mě vítal v týdnu sedmkrát

Když jsem tě neviděl pak dlouhou řadu dní
Žil jsem jak trosečník nic víc
Pak přišel lístek pozdrav poštou polední
A já už nemoh dál
Větrem jsem se stal
Jenž ti letí říct:

Ty jsi moje stále šťastné údolí
Do něhož se z dálek vracím rád
Tvůj úsměv léčí mě i chlácholí
V něm vidím důvod proč se smát

Teď máš už vrásek pár a ztrácíš dětskou tvář
O kalných vodách víš už víc
Však přesto schováváš si úsměv pod polštář
A ten jak sladkou číš
Dál mi nabízíš

Teď máš už vrásek pár a táta není živ
Kdo za něj ocení tvou líc?
Vždyť ty jak léta jdou jsi stejná jako dřív
I já jsem stejně mlád
Větrem chci se stát
Jenž ti letí říct:

Vedle tebe skálu v písek rozdrolím
Zapomenu trápit se i bát
Jen zůstaň stále šťastným údolím
Kam já se z dálek vracím rád

Das stets glückliche Tal

Du warst immer mein glückliches Tal
In deinen Augen strahlte stets ein Lachen
Ich wusste, dass meine Wunden heilen würden
Sobald ich deine Hände nur berührte

Als Papa dich sah, sagte er mir sofort:
Die kann wirklich hübsch lachen
Dieses Lächeln, wie von Kindern geborgt
Empfing mich siebenmal die Woche

Als ich dich dann viele Tage lang nicht sah
Lebte ich wie ein Schiffbrüchiger, nicht mehr
Dann kam eine Karte, ein Gruß mit der Mittagspost
Und ich konnte nicht länger
Ich wurde zum Wind
Der zu dir fliegt, um dir zu sagen:

Du bist mein stets glückliches Tal
In das ich aus der Ferne gerne heimkehr'
Dein Lächeln heilt mich und es tröstet mich
Darin sehe ich den Grund zu lachen

Jetzt hast du schon ein paar Falten und verlierst dein kindliches Gesicht
Von trüben Wassern weißt du nun mehr
Doch trotzdem bewahrst du dein Lächeln unterm Kissen
Und dieses wie einen süßen Kelch
Bietest du mir weiter an

Jetzt hast du schon ein paar Falten und Papa lebt nicht mehr
Wer wird statt ihm dein Antlitz preisen?
Denn während die Jahre vergehen, bist du dieselbe wie einst
Auch ich bin genauso jung
Zum Wind will ich werden
Der zu dir fliegt, um dir zu sagen:

Neben dir zermahle ich Felsen zu Sand
Vergesse ich Kummer und Angst
Bleib nur mein stets glückliches Tal
Wohin ich aus der Ferne gerne heimkehr'