Текст песни Jak Dlouho Ještě Budem Zrát - Václav Neckář

Už je to hodně dávno,
Co vyhnali nás z ráje,
S plamenným mečem za vrata
- "Jděte a zrajte, pláňata!"
A tak tu tedy zrajem.
Říkáme od té doby:
"My dozrajeme časem,
Skryjeme rány jizvami.
- Vždyť nejhorší je za námi!"
Kdo ale přitom ptá se:
"Jak dlouho budem říkat 'kdyby',
A potom dělat stejné chyby,
Jak předtím nejmíň tisíckrát?"
"Jak dlouho budem kalit vodu,
Jak rybám, tak i svému rodu?"
"Jak dlouho ještě budem zrát?"
Míváme občas dojem,
že už se sotva leknem,
že máme jistou zkušenost
A dobře víme, kdy říct "Dost!"
Tak kdy to tedy řeknem?
Jak dlouho budem shánět zbraně
A maskovací sítě na ně?
- Vždyť hloupost nelze maskovat!
Jak dlouho budou vojska v sedle,
Než pochopíme, jak jsou vedle?!?
Jak dlouho ještě budem zrát?
Jsme plody jedné Země,
Jen jediného 'Stromu'!
Kdy asi všichni poznáme,
že jiný 'Strom' tu nemáme?
Kdy dozrajeme k tomu?
Je psáno v jedné moudré 'Báji',
že všichni už jsme dávno v Ráji.
Proč toužit někam do nebe?
My budem zrát jak v lánech zlato,
Až jednou ráno přijdem na to,
Jak vyzrát sami na sebe.
Jak vyzrát SAMI NA SEBE!
(...)