Текст и перевод песни Václav Neckář - Stále Šťastné Údolí

Stále Šťastné Údolí

Ty jsi byla stále šťastné údolí
Tobě pořád zářil v očích smích
Já věděl že mé rány přebolí
Jak jen se dotknu dlaní tvých

Když tě viděl táta řek' mi vzápětí:
Ta se umí vážně hezky smát
Ten úsměv vypůjčený od dětí
Mě vítal v týdnu sedmkrát

Když jsem tě neviděl pak dlouhou řadu dní
Žil jsem jak trosečník nic víc
Pak přišel lístek pozdrav poštou polední
A já už nemoh dál
Větrem jsem se stal
Jenž ti letí říct:

Ty jsi moje stále šťastné údolí
Do něhož se z dálek vracím rád
Tvůj úsměv léčí mě i chlácholí
V něm vidím důvod proč se smát

Teď máš už vrásek pár a ztrácíš dětskou tvář
O kalných vodách víš už víc
Však přesto schováváš si úsměv pod polštář
A ten jak sladkou číš
Dál mi nabízíš

Teď máš už vrásek pár a táta není živ
Kdo za něj ocení tvou líc?
Vždyť ty jak léta jdou jsi stejná jako dřív
I já jsem stejně mlád
Větrem chci se stát
Jenž ti letí říct:

Vedle tebe skálu v písek rozdrolím
Zapomenu trápit se i bát
Jen zůstaň stále šťastným údolím
Kam já se z dálek vracím rád

Toujours la vallée heureuse

Tu as toujours été une vallée heureuse
Ton rire brillait toujours dans tes yeux
Je savais que mes blessures guériraient
Dès que je toucherais tes mains

Quand mon père t'a vue, il m'a dit tout de suite :
Elle sait vraiment bien rire
Ce sourire emprunté aux enfants
M'accueillait sept fois par semaine

Quand je ne te voyais pas pendant de longues journées
Je vivais comme un naufragé, rien de plus
Puis une note est arrivée, une salutation par la poste à midi
Et je ne pouvais plus tenir
Je suis devenu le vent
Qui te vole pour te dire :

Tu es ma vallée toujours heureuse
Où je reviens avec plaisir de loin
Ton sourire me guérit et me réconforte
J'y vois la raison de rire

Maintenant, tu as quelques rides et tu perds ton visage d'enfant
Tu en sais plus sur les eaux troubles
Mais tu caches quand même ton sourire sous l'oreiller
Et ce sourire, comme une douce coupe
Tu continues à me l'offrir

Maintenant, tu as quelques rides et mon père n'est plus vivant
Qui appréciera ta joue à sa place ?
Parce que tu es la même qu'avant, comme au fil des ans
Moi aussi, je suis tout aussi jeune
Je veux devenir le vent
Qui te vole pour te dire :

À côté de toi, je réduirai la roche en sable
J'oublierai de me tourmenter et d'avoir peur
Reste toujours la vallée heureuse
Où je reviens avec plaisir de loin