Lyrics Otazky - LIPO
Jaká
bude
moje
role,
až
mi
bude
čtyřicet,
budu
jen
rekapitulovat,
dív
At
se
hrdě
zpět,
nebo
třídit
poznatky,
hle
Dat
větší
začátek,
muž
mnohých
post
či
vězeň
myšlenek?
Protože
mysle
člověka,
bejvá
občas
těžký
jako
stíny
ve
snu,
slepec
n
A
okraji
stezky,
když
jdu
prázdnou
ulicí,
ce
Jtím
jak
je
mi
dobře,
noční
klid,
měsíc,
nehybnost
moře.
Houfy
otázek
na
duši
utvářejí
mat
a
pak
v
očích
lesk,
masku
Si
nebere
jen
kat,
když
je
láska
tak
je
stesk,
v
Yrovnat
se
s
ním
je
zlí
straší
mě
zatoulanej
pes
v
příběhu
co
končí
Hůř,
než
v
Cesarovi
Brutův
nůž
a
Proto
jsou
tu
otázky
věčný
jak
velkej
vůz.
Nech
mě
jet,
nech
mě
být,
chci
to
pochopit,
kd
Yž
není
život
tajemstvím,
nen
í
proč
promluvit,
je
to
smutek
chvíle,
co
nás
Dělá
upřímné,
jako
pegasova
krása,
kterou
závist
nemine,
čím
ví
C
máme
odhodlání
najít
sami
sebe,
tím
Víc
sami
sebe
paradoxně
ztrácíme.
Otázka
tak
co
oni
a
co
já,
j
E
mezi
náma
jako
stíny
blížící
se
z
neznáma.
Otázka
tak
co
oni
a
co
já,
je
stopou
člověka,
pro
nejž
život
není
hra.
Otázka
tak
co
oni
a
co
já,
je
ocelově
věčná,
důkaz
že
musíme
být
dva.
Otázka
tak
co
oni
a
co
já,
j
E
stále
podstatná
pro
bytost
co
se
z
lásky
ptá.
Zamíchám
lžičkou
v
kafi,
usm
ěju
se
na
servírku,
další
den
je
pryč,
prázdnej
Námět
do
deníku,
vz
Pomínky
jsou
jako
skvrny
na
okraji
hrnku
od
kávy
do
níž
promítáme
Obrazy,
někdy
se
lidská
vůle
láme
jako
stéblo
Trávy,
někdy
je
smutku
tolik,
že
padaj
celý
lány.
Skrze
okna
tramvaje
vidím
pár,
co
se
směje,
je
Jich
radost
mě
činní
klidnějším
na
tomhle
světě.
Vidím
i
tvrdý
typy
kam
vlak
slunce
nejezdí,
bo
Jujou
hrdě
se
sebou
přitom
toužej
po
štěstí.
Ptám
se
a
co
oni,
jak
jejich
story
dopadne,
Když
se
země
točí
dál
a
ráno
střídá
poledne,
já
rezav
Im
a
mlčim
jako
starej
kříž,
živ
Ot
je
přece
víc
než
jenom
cesta
stoupat
výš,
živo
T
se
rozlévá
jako
mocná
délta
Orinoca,
dří
V
jsem
musel
běžet
a
teď
se
učím
čekat.
Itázka
tak
co
oni
a
co
já,
j
E
mezi
náma
jako
stíny
blížící
se
z
neznáma.
Otázka
tak
co
oni
a
co
já,
je
stopou
člověka,
pro
nejž
život
není
hra.
Otázka
tak
co
oni
a
co
já,
je
ocelově
věčná,
důkaz
že
musíme
být
dva.
Otázka
tak
co
oni
a
co
já,
j
E
stále
podstatná
pro
bytost
co
se
z
lásky
ptá.
Otázka
tak
co
oni
a
co
já,
j
E
mezi
náma
jako
stíny
blížící
se
z
neznáma.
Otázka
tak
co
oni
a
co
já,
je
stopou
člověka,
pro
nejž
život
není
hra.
Otázka
tak
co
oni
a
co
já,
je
ocelově
věčná,
důkaz
že
musíme
být
dva.
Otázka
tak
co
oni
a
co
já,
j
E
stále
podstatná
pro
bytost
co
se
z
lásky
ptá.
Attention! Feel free to leave feedback.