Lyrics Vincent - Pavel Bobek

Stále stejnou tmou
Svítí plátno bloudících,
Malíř půlnoc kreslí smích,
Ten obraz píseň zpívá pojednou.

Stíny na kopcích,
Ticho hnízd a moudrý sníh
Svál sem hřích všech dětských cích
V těch barvách, které prosí tě pojď k nám.

Já už vím a znám,
Co jsi tenkrát toužil říct
A jak jsi trpěl pro své nadání
Učit lidi vidět víc,
Však nebyl nikdo, kdo by naslouchal,
Snad dnes tu s tebou stál.

Stále stejnou tmou,
Stejné louky tu hoří dnes,
Mrak je láká do nebes,
Kde Vincentovy modré oči sní.

Jak jen pozmění
Barvy žhnoucích slunečnic,
Vítr v tváři má pár skic,
To smýknul štětcem touhy van Gogh sám.

Já už vím a znám,
Co jsi tenkrát toužil říct
A jak jsi trpěl pro své nadání
Učit lidi vidět víc,
Však nebyl nikdo, kdo by naslouchal,
Snad dnes tu s tebou stál.

A svět tě tak trýznil,
Tvou lásku splácel zlým.
Jen černé vrány nad hlavou
Ctí tvou mysl bolavou,
Svět nazval velkou vášeň šílenstvím
A já chci ti říct Vincente,
že není nikde svět pro lásku
Tvou, se kterou bdím.

Stále stejnou tmou,
Portrét v tichu muzejním,
Něžná dlaň, hold váženým
Všem očím, které nesmí rozumět.

Prohlíží si prázdnou zeď
A chlápka v cárech nejchudších,
V tvých růžích trn snad ostřejší,
Než kord, co slouží srdci divným hrám.

Já už dávno znám,
Co jsi tenkrát toužil říct
A jak jsi trpěl pro své nadání
Učit lidi vidět víc,
Však není nikdo, kdo by naslouchal
Tak hledat musíš dál.