Lyrics Drým (feat. Architect) - Architect , Prago Union

Řikám pravdy, který ze mě v očích světa dělaj lháře na ty jasný plány vylil se jim inkoust z mýho kalamáře co sou masky a co tváře?
Co iluze co city?/ Pohledy, co na mě házel lžou jak mrakodrapy v New York city/v městě, špína z ulic nezmizela ani po skončení deště/když prší hemoglobin lidi křičej "Eště"/ tak kde sme?
Ptáš se mě?
Ptám se sebe sám
Jiří z křoví za velkou bílou zdí volá "poď se bít", já volám k hluchejm uším Kurvo, žíj a nech žít!" / to co vysává ducha z tohohle světa nevyrábí Eta/ vždycky jen ta největší sketa rozjede hru na pravdu... takže dvakrát měř, hlavně to neřeš, uříz by sis ostudu/nevyzpytatelný cesty osudu/ až jim dojde na čem pracujou, já už u toho nebudu...

(Lalala) la la la-vždycky sem chtěl mít takovejdle refrén
(Lalala) tak teď ho teda mám-co líbí?
(Lalala) mnohem víc mám ale věcí, který sem nikdy nechtěl
(Lalala) lá la pešluj, smůla vesluj!
Jo.
Chtěl sem mír jen/ ale teď už co myslel Martin Luther King tím když řek, že měl drým mír je slovo dobrý na to tvořit věty, ale jinak je mír něco jako Yetti kámoš o něm vyprávěl, nikdo ho ale nikdy neviděl /ale zní to dobře -jé mír to bych chtěl/ je tolik prázdnech slov mezi náma všema/ oddělit zrno od plev je jak hledat jehlu v kupce sena
Kdysi to byl David vs.
Goliáš/teď tu máme spostu Davidů co křičej svět je náš! /další a další, nestíháš, říkáš, stejně tak i já/ bez lotu s tím stejně prd uděláš /
Vostrý lokty plněj tučný konta, sranda, když nikdo stejně neví, na co se tahle fronta stojí.
Tváře v pozadí, dobře ví, co ti prozradí/ každej má jen tolik pravdy, kolik si sám odhalí/ Drilujou nás v mamonu, nekoukat za oponu, mít z nás zažloutlý listy v zaprášenym šanonu.

Joj.
Hry- politický, patetický, osudy lidský, zprávy a pak sport, v hokeji sme pořád fantastický/ No a co duše ztracený?
Zapomenutý, v tramvaji na cestě do fachy/budujeme kariéry, páč svobodu tu koupíme jen za prachy...
Bez cíle, jakoby nás chodník pálil/ lepíme růžovou tapetu a jediný vzrušení zažíváme v neděli v supermarketu.
O.
Předstíráme, přešíváme ráno horkou jehlou svět je moc velkej, a tak si v něm stavíme svůj malej.
Jeětě jednou... eště jednou.
Eště jednou na mě.
A hlavně-Dvakrát měř, hlavně to neřeš, každém chvilku tahá pilku, uříz by sis ostudu/ nevyzpytatelný cesty osudu/ až nám dojde na čem pracujem, já už u toho nebudu... deš taky?? (lalala)