paroles de chanson Nejsmutnější Člověk Ze Všech - Řezník

Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí

Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí

Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem

Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem

Škola mě nebavila, vždycky mě srala
Omezovala celej život už od mala
Doufal jsem ve změnu, že konečně příjde štěstí
Ale je furt v nedohlednu, je to pořád píčou ke zdi

V létě jako v lednu jsem chladnej a blednu
Hlavu si setnu, mířim po spirále ke dnu
Když si v tramvaji sednu a vidím lidi se smát
Jen tak hudbu poslouchat řvát a tancovat

Nedokážu pochopit, kde se v nich bere ta energie
Když vidím štěstí druhých upadám do letargie
Je se mnou něco špatně, jak kdybych byl jinej druh
Vidim svět matně necítím vůni, ale puch

Jsem jako duch mezi všema těma lidma
Otravuju vzduch, atmosféra je bídná
Pořád mluvim o smrti, vraždách a hnusu
Vyvalí se nějaký svinctvo vždycky, když otevřu pusu

Tolik o tom mluvim, že neznám nic jinýho
Všem přeju to nejhorší, hlavně nic dobrýho
Mý myšlenky jsou černý, nezažil jsem radost
Pocit vyhoření mě ohlodal až na kost
Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem

Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem

Utíkaj roky, život plyne před očima
Zápach ze stoky se drží jak rakovina
Nepřichází štěstí, pořád se mi těžko vstává
Nic dobrýho nevěstim, beznaděj nepřestává

Od mala vim, že nepatřim na tenhle svět
Nezapadám nikam, jak už jsem jednou řek
Kolik toho člověk muže za život vydržet
Kolik hnusu a depek si za život musí vytrpět

Jak roste věk přibejvaj na duši šrámy
Umíraj blízký lidi, mokvaj starý rány
Bejt tu navěky, z toho by mi asi mrdlo
Ale představa smrti, ta mi taky svírá hrdlo

Nemůžu se s ní smířit, proto musím smrtí vířit
Proto dělám to, co dělám a mít denně na talíři
Řezník je štít s kterým jdu naproti smrti
Nejlepší obrana je útok, proto v trackách vraždim děti

Proto vraždim lidi, rapuju o zabíjení
Jediná zkurvená jistota na tomhle světě není
To se nezmění dokud nezanikne bytí
Už o tom zase mluvim, chytám se do vlastních sítí

Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí

Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí

Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem

Jsem nejsmutnější člověk ze všech, dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem