Текст песни Vzpomínky - Helena Vondráčková

Stmívá, nějak náhle se stmívá
Marně vzpomínky skrývám stěnou zapomnění,
Stejně přijdou a nic je v pravdu nepromění,
Jsme si dál tak vzdáleni

Zháším, pocit prázdnoty vzrůstá
I když vím, žes tu zůstal jsem zas opuštěná
Něco říkáš a vůbec nic to neznamená
Co nám zbývá, půjdem spát.

Tvé rty líbám, tvou dlaň mám
A půlnoc tmou nás chrání
Pak se vzbudím, všechno zas jen studí
Zas byl to sen jen přání.

Svítá, slunce málem už pálí,
Snad i tobě se zdály ty sny, které já mám,
Každý z nás dvou se tajně vrátil ke vzpomínkám,
Každý z nás dvou zvlášť a sám.

Býval mráz, mrak slunce zhas a stejně tvá ruka hřála
Co z lásky zbývá, mně se dál zdá živá
Mně ještě zdá se stálá.

Vstávej, o té lásce mi říkej
A já přijmu to s díkem, všechno vrátí se nám
Zas mě líbej, ať na vzpomínky zapomínám
Jen těch krásných víc ať mám.