Текст песни Lorraine v Podzemi - Monika Absolonova

Jak mám to ponížení snést?
Nejnicotnější ze všech malých
Teď dopíjím svůj hořký kalich...
Jak mám to ponížení snést?

Můj Bože, nepřeháním,
Jak slepá šla jsem za ním
A ochotná k všem daním,
Co za to odevzdám.

Já byla z těch, co věří,
že my jsme ti dva, kteří
Jak motýli, jak peří
Se vznesou ke hvězdám.

Ten krásný první ples!
Co zůstalo z těch dob?
Tančila jsem! A dnes
Merčím tu tenhle strop,
Zírám tu do čtyř stěn
Namísto do nebes
A v duchu ptám se jen,
Zda ještě kvete bez...

V co věřil ten můj Bůh,
Ten, pro něhož tu pláču?
Náhražka jsem jen vzduch!
On miloval tu káču!

On všechno pošlapal,
On nese vinu za to!
Teď Lorraine, nič a pal!
I ty se nauč šlapat!

Proboha, dost!
Jsem stejná jako on?
Taky všechno smetu?

To ze mne vyvěrá poslední krůpěj - lítost.
Už lásku necítím... Už nejsem lidská bytost.

To chlap snad stvořil tenhle svět!
To Bůh si nemoh vymyslet!
A já už nevím kolik let
Jsem v něm jen pusté křoví.

Dnes bez milostných šepotů
Tu marně buším do plotů
I do bran krutých despotů
A konejším se slovy:
že možná šlo by to
To tristní zdejší šapitó
Zmáknout trošku líp